Známý ekonomický portál Stumbling and Mumbling tvrdí, že „stále více důkazů ukazuje na dlouhodobé škody napáchané recesemi“. Ty souvisí se třemi hlavními mechanismy zahrnujícími oblast vzdělávání, produktivity a obav z dalšího vývoje. „Bryan Stuart ukázal, že recese let 1980–1982 vedla v USA k významnému dlouhodobému snížení vzdělanosti a příjmů.“ Rodiče, kteří čelí propadu příjmů, snižují výdaje na vzdělávání, včetně nákupu knih. Tím klesá pravděpodobnost studia dětí na univerzitě. Výsledný efekt bude ještě horší, pokud se vláda rozhodne snížit finanční podporu školství a knihoven, píše ekonom Chris Dillow na Stumbling and Mumbling k první oblasti.
Recese také zvyšují nejistotu, která se projevuje nižšími investicemi do výrobních prostředků a také poklesem výdajů na výzkum a vývoj. Následně trpí růst produktivity, což popisují například Dario Bonciani a Joonseok Jason z Bank of England. Podle nich má růst makroekonomické nejistoty dlouhodobý negativní dopad na ekonomickou aktivitu, který jde daleko za hranice jednoho cyklu.
Ekonomka Erin McGuire se zase věnovala detailně třetí oblasti a tvrdí, že lidé procházející těžkou finanční situací méně investují do rizikových aktiv a klesá u nich pravděpodobnost, že začnou sami podnikat. Recese tak může dlouhodobě snižovat podnikatelského ducha společnosti a zároveň zvyšovat náklad kapitálu.
Stumbling and Mumbling připomíná, že se často hovoří o pozitivním dopadu recese na zdraví korporátního sektoru. Měla by totiž z trhu vytlačit málo efektivní firmy a následně ulehčit pozici těm úspěšnějším a celkově zvyšovat produktivitu. Proti tomuto argumentu ale stojí například to, že po roce 2008 produktivita v USA v podstatě stagnuje. Důvodem může být skutečnost, že finanční krize dolehne i na ty nejlepší společnosti, protože se snižuje celková dostupnost kapitálu.
Recese tedy mohou způsobovat větší škody, než se obecně soudí, a tudíž by se politici měli více snažit o jejich prevenci. Problém spočívá přirozeně v tom, že jejich příchod se odhaduje velmi těžko, tudíž v podstatě nelze reagovat preventivně. Stumbling and Mumbling v této souvislosti poukazuje například na Bank of England, která snížila sazby až v březnu roku 2009, což bylo téměř rok poté, co recese začala.
I přesto je však potřeba snižovat riziko recese například budováním odolného a dobře kapitalizovaného bankovního sektoru. Dopady recese pak mohou být více tlumeny automatickými stabilizátory, jakými je progresivní zdanění a silný stát blahobytu, který může zavést i garanci pracovních míst. Takový přístup sice může snížit zmíněný „čistící efekt“ recese, ale toho může být dosaženo také podporou konkurence.
„Recese představují samozřejmě nevyhnutelnou součást kapitalismu. Jelikož se zdá, že jejich náklady jsou vyšší, než se původně myslelo, je také důležitější snaha o jejich zmírnění. Ta vyžaduje odpovídající makroekonomickou politiku, ale také institucionální změny,“ uzavírá Stumbling and Mumbling.
Zdroj: Stumbling and Mumbling