Vývoj brexitu bude pravděpodobně i nadále v roce 2020 vrhat svůj stín na Evropu. Brexit sice dominuje zpravodajským titulkům, přesto tu jsou ale další rizika, která by mohli investoři přehlédnout a která by mohla výrazně zvýšit volatilitu trhu.
Merkelová nechce nechat srdce Evropy v mocenském vakuu
Německá politika má v nadcházejícím roce velký potenciál překvapit vzhledem k tomu, že se blíží odchod kancléřky Angely Merkelové v roce 2021. Z ekonomického hlediska zůstává Německo podle názoru Franklin Templeton v zásadě zdravé, a to navzdory zranitelnosti výrobního sektoru vůči obchodním válkám. Kdo bude Merkelovou následovat, to je už ale jiná otázka.
V této zemi, která je známá svými hladkými a ne moc častými změnami ve vedení, není žádný jasný favorit, který by mohl německou kancléřku nahradit. Toto rostoucí mocenské vakuum zesílila svým nepřesvědčivým projevem upřednostňovaná kandidátka Annegret Kramp-Karrenbauerová, která od Merkelové převzala na konci roku 2018 vůdcovství nad vládnoucí stranou křesťanských demokratů. Vyřešení otázky, kdo povede jeden z nejdůležitějších států Evropy, bude mít pravděpodobně dalekosáhlé důsledky a vyžaduje pečlivou pozornost.
Spolu s německou politikou bude mít na evropské trhy vliv i vývoj a výsledek amerických prezidentských voleb koncem roku 2020. Pokud by politika nadcházejícího amerického prezidenta zahrnovala posun směrem k mnohem expanzivnější fiskální politice, očekává Franklin Templeton, že výnosy evropských dluhopisů budou dohánět ty světové, jakmile se posunou výš, bez ohledu na to, zda rovněž Evropa provede podobnou fiskální expanzi.
Lagarde se snaží prosadit odvážnou klimatickou agendu
Další ze změn ve vedení v Evropě, která by mohla být pro Evropu v roce 2020 velmi významná, bylo jmenování Christine Lagarde prezidentkou Evropské centrální banky (ECB), kde nahradila Maria Draghiho. Její priority se, zdá se, ztrojnásobily: posun směrem k úplné bankovní unii v celé eurozóně; vyvíjení tlaku na členské státy s rozpočtovými přebytky, aby poskytly fiskální stimuly, které by posílily růst; a protlačení agendy, která staví změnu klimatu za jádro politiky ECB.
Pokud jde o konvenční měnovou politiku, manévrovací prostor Lagarde se zdá být omezen již velmi uvolněným postojem centrální banky. V případě prudkého hospodářského poklesu však pravděpodobně zváží další rozšíření kvantitativního uvolňování na další finanční aktiva, případně i ETF a bankovní půjčky. Propojení takové agendy s nákupy aktiv šetrných ke klimatu brání relativně malá velikost „zeleného“ trhu s dluhopisy. V poslední době se ale objevily možné alternativy. Evropská investiční banka (EIB) zvažuje ukončení všech půjček na fosilní paliva, když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen obhajuje novou vedoucí úlohu EIB ve financování přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.
I přes pochyby o hospodářské výkonnosti eurozóny v roce 2019 si Franklin Templeton myslí, že by investoři neměli ztrácet ze zřetele relativně silný trh práce a jeho pozitivní vliv na výdaje spotřebitelů. Pokud by se napětí na světovém obchodu snížilo, mohla by se německá ekonomika rychle vzpamatovat, a to by v kombinaci se solidními základy domácí poptávky mohlo vést v roce 2020 ke stabilizaci růstu. Zdá se však nepravděpodobné, že by růst v celé eurozóně vzrostl natolik, aby změnil postoj ECB ohledně ultra nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování.
Co se týče evropských dluhopisů, bude jedním z mnoha vlivů v roce 2020 brexit. Rostoucí diverzifikace v regionu díky tomu, že se globální emitenti snaží využít relativně nízkých nákladů na půjčku, je pro mnoho investorů atraktivní a představuje potenciál i pro zahraniční účastníky trhu, a to i při zohlednění nákladů na zajištění měnového rizika. Franklin Templeton však upřednostňuje poněkud opatrnější postoj kvůli volatilitě trhu, která je, jak se zdá, nevyhnutelná vzhledem k politickým a ekonomickým změnám, ke kterým v průběhu roku pravděpodobně dojde.
Autor: David Zahn, seniorní viceprezident u Franklin Templeton Fixed Income Group