Známý ekonom a autor populárních učebnic ekonomie N. Gregory Mankiw se v nově zveřejněné studii věnuje takzvané Moderní monetární teorii (MMT). Jde o myšlenkový směr, který získává popularitu zejména u levicově uvažujících politiků v USA a který by podle některých názorů mohl reálně ovlivnit ekonomickou politiku některých zemí. Například investiční společnost Pictet hovoří o tom, že uvažování v duchu MMT se již promítá do současné fiskální a monetární politiky v USA. Co o MMT soudí Mankiw? Již název jeho studie „A Skeptic’s Guide to Modern Monetary Theory“ naznačuje, že fanoušek z něj zřejmě nebude.
Ekonom v úvodu poukazuje na to, že MMT se chopili někteří přední američtí demokraté, on sám se pak do její podstaty snažil proniknout na základě knihy Macroeconomics, kterou napsali zastánci MMT William Mitchell a Martin Watts. Mankiw zmiňuje, že při její četbě si někdy nebyl úplně jistý tím, zda vlastně chápe popisovaný princip, ale uznává, že to také může být jeho chyba způsobená tím, že už je příliš ponořený do makroekonomického středního proudu.
Hlavní východisko MMT by mělo spočívat v tom, že vláda v zemi, která má nezávislou monetární politiku, nemůže nikdy čelit defaultu. Jinak řečeno, v případě potřeby může vždy natisknout nové peníze, které použije na splátku dluhů. Nečelí tedy žádnému finančnímu omezení, jediným omezením je pro ni inflace. Mankiw to potvrzuje a dodává i to, že pokud by inflace dosáhla vysokých hodnot, nemusí ani tisk nových peněz přinášet vládě potřebný užitek kvůli tomu, jak se bude snižovat jejich reálná hodnota. Ve skutečnosti tak podle něj může přijít default i u vlády, která má k dispozici tisk peněz. Default totiž může být lepším řešením než hyperinflace.
Mankiw doplňuje, že střední proud ekonomické teorie v souvislosti s inflací hovoří zejména o příliš vysoké agregátní poptávce, z monetárního hlediska pak bere do úvahy nejen růst peněžní nabídky, ale i změny v peněžní poptávce. Zastánci MMT pak podle jeho interpretace jdou úplně jinou cestou. Z hlediska inflace je pro ně rozhodující „třídní boj“. K růstu inflace totiž podle tohoto pohledu vede zejména to, když práce a kapitál soupeří o to, aby si ukrojily větší část z koláče celkových příjmů. Podle MMT je tak relevantní uvažovat o politice zaměřené na rozdělení příjmů a dokonce na kontrolu mezd a cen.
I podle MMT může dojít k situaci, kdy poptávka převýší nabídku a to vyvolá cenový růst. Podle zmíněné učebnice makroekonomie k tomu ale v kapitalistických ekonomikách dochází jen zřídka. Mankiw navíc dodává, že o stavu ekonomiky můžeme v určité situaci uvažovat tak, že se nachází v „keynesiánském režimu“. Tedy v situaci, kdy nabídka převyšuje poptávku, ale ceny a mzdy jsou natolik rigidní, že tuto nerovnováhu nekorigují. MMT tak v podstatě hovoří o tom, že tento režim je pro kapitalistickou ekonomiku standardem.
Mankiw svou úvahu uzavírá následovně: Souhlasím s tím, že vláda může vždy tisknout nové peníze, aby zaplatila své závazky. Ale i tak podle mě existuje riziko defaultu. Ekonomika také podle mého mínění většinou operuje ve stavu nadměrných kapacit. Ale to neznamená, že se po většinu času nemusíme starat o inflaci. Souhlasím s tím, že tam, kde na trhu operují příliš silné korporace, může podle ekonomické teorie pomoci vládní zásah do cen. To ovšem neznamená, že v reálném světě může zásah vlády do nastavování cen zvýšit bohatství společnosti. Podle ekonoma tak MMT obsahuje určitá pravdivá tvrzení, ale z nich se nedá přesvědčivě odvozovat to, co MMT tvrdí o ekonomické politice.
Zdroj: A Skeptic’s Guide to Modern Monetary Theory