Nová studie zaměřená na fungování Světové banky podle portálu ProMarket zjistila, že vyplácení pomoci od této instituce koreluje s „prudkým zvýšením bankovních depozit v offshorových finančních centrech“. The Economist k tomu napsal, že Světová banka odmítla závěry této studie zveřejnit a ProMarket se celému příběhu věnuje detailněji.
Sama Světová banka na svých internetových stránkách hovoří o tom, že korupce je významnou překážkou ukončení chudoby do roku 2030 a rozšíření prosperity mezi nejchudších 40 % lidí na světě. Jenže „podle nové studie Světová banka korupci vlastně podporuje. A tak není překvapivé, že se údajně pokoušela výsledky této studie cenzurovat,“ píše ProMarket.
The Economist s touto kauzou spojuje náhlou rezignaci hlavní ekonomky Světové banky Pinelopi (Penny) Goldberg. Jeden z autorů zmíněné studie je přitom ekonomem Světové banky (Bob Rijkers). Dalšími jsou Jorgen Juel Andersen z BI Norwegian Business School a Niels Johannesen z University of Copenhagen. The Economist tvrdí, že analýza prošla procesem kontroly u dalších vědců, ale poté byla „vyššími úředníky blokována“.
Anderssen, Johannesen a Rijkers zjistili, že „rozdělování pomoci zemím, které jsou na ní do značné míry závislé, koreluje s prudkým růstem bankovních depozit v offshorových finančních centrech, které jsou známy netransparentními bankovními operacemi a private wealth managementem. V jiných finančních centrech k takovému jevu nedošlo.“ Nejpravděpodobnější vysvětlení tak je, že úředníci a vládní představitelé v dané zemi, která pomoc získala, její podstatnou část ukradnou a peníze ukryjí na svých osobních účtech ve zmíněných centrech, uvádí ProMarket.
Analýza se zaměřovala na 22 zemí s tím, že průměrná pomoc ze strany Světové banky přesahovala 2 % HDP. Ve čtvrtletích, kdy se dostala nad 1 % HDP, narostla depozita dané země v daňových rájích a podobných finančních centrech o 3,4 % (relativně k depozitům subjektů ze zemí, které pomoc neobdržely). Podle ekonomů, kteří studii zpracovali, to implikuje, že v průměru se z pomoci ztratilo 7,5 %. Jinak řečeno, z každých 100 dolarů pomoci se 7,5 dolaru stalo „zkorumpovanými zisky schovanými v zahraničních centrech“.
Studie pracovala s daty od Banky pro mezinárodní vypořádání plateb. Země, které se na pomoc spoléhají, jsou přitom často nejhůře spravovanými zeměmi. Jde například o Afghánistán či Burkinu Faso. Podle studie může pomoc zlepšit životy běžných lidí, ale také může posílit moc těch, kteří nyní vládnou. A v neposlední řadě platí, že politik, který bohatne ze zahraniční pomoci, nemá žádnou motivaci k tomu, aby se jeho země rozvíjela, a tudíž směřovala do stavu, kdy již žádnou pomoc potřebovat nebude.
ProMarket tvrdí, že tato studie vyvolává celou řadu otázek. Ta nejvážnější se týká efektivity rozvojových programů Světové banky a její schopnosti bojovat s korupcí. „Podle všeho to moc dobře nefunguje,“ míní ProMarket. Druhá otázka se týká cenzury akademického výzkumu. Instituce jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond či Fed mají „řadu talentovaných ekonomů a v podstatě neomezené zdroje pro výzkum“. Jenže tento obrovský potenciál „očividně nesouvisí s nezávislostí a svobodou, kterou by akademici měli mít“.
ProMarket dodává, že „údajná cenzura trvala jen několik dní, protože jeden z autorů studie ji umístil na své osobní stránky“. Na Twitteru se nyní v této souvislosti hovoří o #papergate a celý příběh ukazuje, že cenzura nefunguje, pokud byť jen jeden člověk má svobodu projevu. A jen pár hodin poté, co Johannesen studii zveřejnil, tak učinila i Světová banka.
Zdroj: ProMarket, University of Chicago Booth School of Business