Když stát začne platit lidem jejich ušlé mzdy, začne úvěrovat firmy, které by jinak spadly do bankrotu, a začne si na to obrovským způsobem půjčovat, je zřejmé, že žijeme ve výjimečných časech. Takto komentuje současnou situaci ve Velké Británii ekonom Stephen King, který působí jako hlavní poradce banky . Vlády po celém světě se podle něj snaží zachránit ekonomické a finanční vazby, aby zachovaly most mezi světem před nákazou COVID-19 a po ní. Jde o sázku, která má smysl, protože pokud budou ekonomické vazby zničeny, padají naděje na rychlé oživení, míní ekonom.
Pokud bychom rychlého oživení nedosáhli, dlouhodobě klesne životní standard, nezaměstnanost se dostane na stabilně vysoké úrovně, ceny aktiv na úrovně nízké, a to se mimo jiné dotkne života těch, kteří spoří na důchod. Oblastí, kde se vláda bude angažovat, bude mnoho, ale její aktivity spojuje jedna věc – bude si na ně muset značně půjčovat. Ekonom hovoří o „masivní záchraně ze strany státu“, která má přesvědčivé morální argumenty: „Boj s koronavirem zachrání tisíce životů a ochrana ekonomiky zachrání miliony živobytí.“
King pokračuje upozorněním na to, že „prudce rostoucí vládní dluhy nejsou bez rizika“. V budoucnu může přinést nutnost prudkého fiskálního utažení v podobném duchu, jaké proběhlo v Řecku. Hovořit můžeme i o riziku vysoké inflace či defaultů. I historie ukazuje, že Velká Británie musela v roce 1976 přijmout pomoc Mezinárodního měnového fondu. U Rakouska a Německa je zase známo období hyperinflace. King se domnívá, že obavy z podobného vývoje nyní trápí investory natolik, že výnosy vládních obligací rostou i přesto, že globální hospodářství míří do recese.
Podle ekonoma je na současné tlaky možné reagovat tím, že vládní obligace budou v případě nezájmu investorů nakupovat centrální banky. Bank of England to podle něj již v podstatě dělá. Zabránit je také třeba tomu, aby náhlý odliv kapitálu nevyvolal měnovou krizi v nějaké zemi. Tomu může zabránit americký Fed tím, že trhům dodá dostatek dolarové likvidity. Tedy dostatek měny, která je považována za bezpečné aktivum. A nakonec podle ekonoma může dojít i k tomu, že centrální banky budou muset nakupovat korporátní obligace.
Za normálních časů jsou podobné operace a nákupy aktiv kontraproduktivní, protože o alokaci kapitálu by měl rozhodovat trh, a ne stát. Podle Kinga ale tento argument v současné době není relevantní a prioritou je udržet nad vodou maximum firem, od malých až po ty největší. Trhy totiž nyní nejsou schopny rozlišit, která firma není sama o sobě životaschopná a která trpí kvůli celkovému útlumu vyvolanému pandemií.
Růst vládních dluhů je tak podle Kinga relativně nedůležitým problémem ve srovnání s tím, čemu čelíme. Poukazuje také na to, že po první světové válce nastal chaos a dluhy se kupily dál. Po druhé světové válce byly ale zkušenosti jiné, protože Spojené státy i Evropa vstoupily do období boomu, který umožnil dluhy výrazně snížit. King ale dodává, že k tomu by nedošlo bez mezinárodní spolupráce a i nyní vědci zdůrazňují, jak je tato spolupráce důležitá. V současné fázi zejména na poli zdravotní péče a ochrany.
Zdroj: EveningStandard