Rychlé šíření COVID-19 nenechalo mnoha zemím jinou volbu, než výrazně utlumit domácí ekonomickou aktivitu. Plošná snaha o „zploštění křivky“ a nepřekročení kapacit systému zdravotní péče vedla k politice sociálního distancování. Ruben Durante, Luigi Guiso a Giorgio Gulino ovšem na stránkách VoxEU tvrdí, že stát má jen omezenou možnost prosadit sociální distancování ve velkém měřítku nařízeními, a tudíž je důležité, aby se snažil občany přesvědčit o přínosech této politiky. Vědci pak zkoumali, jaké jsou na tomto poli dosavadní zkušenosti z Itálie.
Analýza se konkrétně zaměřuje na pohyb osob sledovaný podle jejich mobilního telefonu. Porovnávali pak jednotlivé italské provincie podle toho, jakou míru sociálního kapitálu dříve vykazovaly. Tento kapitál je přitom měřen na základě prodeje novin, počtu lidí darujících krev a na výsledcích průzkumů důvěry ve společnosti. Následující graf ukazuje, jak se postupně měnila mobilita ve třech hlavních skupinách podle odhadované výše sociálního kapitálu:

V týdnech před vypuknutím epidemie byla mobilita v provinciích s vyšším kapitálem větší než u dalších dvou skupin. Když se ve společnosti začalo šířit povědomí o epidemii, začala mobilita plošně klesat, nejrychleji ale v provinciích s vysokým sociálním kapitálem. Tím se tedy postupně uzavírala předchozí mezera v mobilitě. Když pak vláda zavedla povinné restrikce, mobilita se propadla, ale opět nejvíce v provinciích s vysokým kapitálem, takže mezera nakonec úplně zmizela. O nedělích pak mobilita v regionech s vysokým kapitálem dokonce klesla pod mobilitu ve zbylých dvou skupinách. Podle vědců to značí, že lidé v těchto regionech byli ochotnější vzdát se řady volnočasových aktivit.
Vědci tedy na základě popsaných výsledků tvrdí, že kultura ve společnosti může významným způsobem ovlivnit efektivitu sociálního distancování zaměřeného na omezení šíření epidemie. Komunity, které mají vysoký sociální kapitál, přikročí k distancování ještě před zavedením oficiálních opatření. A na ta poté více reagují. Podle vědců přitom právě počáteční spontánní distancování může být mimořádně hodnotné, protože demokratické vlády často váhají se zaváděním restrikcí. Ty jsou totiž sice efektivní v boji s virem, ale zároveň jsou ekonomicky značně nákladné.
Zdroj: VoxEU