V lednu roku 2019 psal v Číně působící ekonom Michael Pettis, že tamní ekonomika velice pravděpodobně neroste o oficiálních 6,5 %, ale podle jeho názoru asi tak polovičním tempem. Vedle čísel a ekonomických úvah přidal i to, že výrazně vzrostl počet studentů na univerzitách, kteří prodávají mobilní telefony a další věci. Podle ekonoma mohlo jít o odraz klesající finanční podpory ze strany rodičů a celkově nešlo o jev, který by byl v souladu s oněmi oficiálními čísly. Dnes s pomocí pana Pettise po čase trochu více o čínské ekonomice.
Dvojí cirkulace a přechod na novou rovnováhu
Ekonom na stránkách FTAlphaville rozebírá novou strategii čínské vlády, která hovoří o takzvané dvojí cirkulaci. Podle něj mnozí trochu zápasí s tím, co se tím vlastně myslí. On to vnímá jako snahu vlády o další podporu odvětví, která jsou zaměřena na exporty (jeden oběh), a zároveň snahu o podporu domácí spotřeby (druhý oběh). V principu by tak nešlo o nic nového a pan Pettis poukazuje na to, že hovory o přechodu na novou, domácí spotřebou taženou rovnováhu, tu jsou od roku 2007. K nějaké výraznějšímu zvýšení podílu spotřeby na celkové ekonomické aktivitě nicméně nedošlo. K čemu ale došlo, je prudký nárůst dluhů daný tím, kolik bylo investováno a kolik z toho šlo do projektů s ne zrovna vysokou mírou návratnosti.
Jak se dostat přes past
Nezáleží tedy ani tak na tom, jakou nálepku věci dostanou, ale na tom, jak moc se skutečně pohnou k nové rovnováze. Na celou věc se podle mě můžeme také dívat jako na snahu o překročení takzvané pasti středních příjmů. Tedy hranice, za kterou již pro další ekonomický rozvoj nestačí prostá konvergence a transfer technologií z vyspělejších zemí. Ale je nutno změnit celý systém směrem k vládě práva, demokracii a podobně tak, aby se rýmoval s potřebou domácích inovací, kreativitou, iniciativou a podobně. Sílu oné pasti středních příjmů můžeme posoudit třeba z následujícího grafu srovnávajícího příjmy v roce 1960 a 2009 (relativně k USA):
Zdroj: Světová banka
Podle některých názorů se ale může Čína dál vesele rozvíjet bez toho, aby popsané změny proběhly. Pan Pettis k nim ale nepatří. A má celkem pádné argumenty: Na to, aby ekonomiku táhla spotřeba domácností, musí mít domácnosti dost příjmů. V Číně je ale podíl příjmů domácností na příjmech celkových jeden z nejnižších na světě. Což samo o sobě stojí za pozornost v zemi deklarující se jako komunistická. Pan Pettis odhaduje, že přechod na novou rovnováhu by vyžadoval, aby podíl příjmů domácností vzrostl o 10 – 15 procentních bodů a s ním by mělo/muselo dojít i k obdobnému posunu v politické moci domácností. Podle ekonoma jde o změny, jejichž rozměr a dopady si neuvědomují lidé v zahraničí, a často ani v samotné Číně.
Jedno vylučuje druhé
A je tu ještě jedna věc: Pokud má vláda i nadále podporovat exporty (onen první okruh cirkulace), musí být čínský exportní sektor konkurenceschopný. Na to, aby byl konkurenceschopný, ale nemohou zaměstnanci dostávat moc velký podíl z přidané hodnoty, kterou vyrobí. Tudíž jsme opět u výše uvedeného a vychází nám, že onen první a druhý okruh nejsou komplementy, ale navzájem se vylučují. Pan Pettis tedy říká, že pokud má Čína těžit z exportů, bude těžké přecházet na rovnováhu vytvořenou větší poptávkou domácností. A těžké to bude i bez toho, aby se vláda a elity vzdaly části svého bohatství a moci. Z tohoto pohledu se Čína pokouší o ekonomický zázrak.
Na úplný závěr se můžeme podívat, jak je to s obchodními přebytky Číny – poté, co po roce 2016 začaly klesat, se nyní velmi prudce dostávají blízko předchozího rekordu. Pan Pettis to vysvětluje jednoduše – letošní snaha o vyrovnání se s pandemickým šokem a následnými problémy se čínská vláda snaží řešit zejména na nabídkové straně ekonomiky, a méně na poptávkové. Čímž se dostáváme ke globálním (ne)rovnováhám, o kterých jsem psal zde.
Zdroj: