Proč si dolar na počátku pandemie vedl tak dobře a od té doby oslabuje? Zach Pandl z míní, že letos mělo na dolar vliv zejména to, že ve světové ekonomice slouží jako bezpečné aktivum. Proto zpočátku zaznamenal posílení a následující očekávání ekonomického oživení vedlo k jeho slábnutí. Stratég k tomu dodal, že v podobných situacích téměř nezáleží na tom, jak si vede samotná americká ekonomika. Co bude s dolarem dál?
Podle stratéga všechny významné faktory poukazují na oslabování dolaru. Zejména to platí o negativních reálných sazbách v USA a oživující globální ekonomice. V minulosti v podobných situacích dolar v průměru oslaboval o 30 % a trvalo to přibližně pět let. Nyní stratég očekává reálné oslabení o 15 % měřené z vrcholu dosaženého v letošním roce. Trvat by mělo do konce roku 2023. Navíc je možné, že během následujících pěti nebo šesti let dojde až k 20% oslabení. Dolaru by prospělo, pokud by Spojené státy dokázaly dostat pandemii pod kontrolu a posílilo by ekonomické oživení, ale opačně by působilo zotavení celé světové ekonomiky.
Ne tak rychle s oslabujícím dolarem
Goldman Sachs na svém youtube kanále prezentuje ale i názory jiných ekonomů, včetně známého odborníka na měnové kurzy Barryho Eichengreena. Ten se na rozdíl od stratéga banky a řady dalších nedomnívá, že by kurz dolaru byl nějak výrazně nadhodnocený a tudíž ani nečeká, že by mělo přijít výraznější oslabení kurzu americké měny. Ekonom řekl, že současné argumenty pro slabší dolar mu připomínají podobná tvrzení z minulosti, která se točila kolem dvojího deficitu Spojených států.
Podle těchto úvah velké rozpočtové deficity vedou k hlubokým obchodním deficitům, protože Spojené státy kvůli nim spotřebovávají více, než vyrobí. Na udržení obchodních deficitů ale musí mít země dostatečně atraktivní finanční aktiva tak, aby do ní proudil kapitál a tyto deficity financoval. A ona atraktivita je dosažena právě přes oslabování měny tak, že aktiva je možné koupit levněji.
Podle ekonoma tyto argumenty zaznívaly již v minulosti a ukázalo se, že nejsou pravdivé, a to z několika důvodů. Za prvé, rozpočtové deficity nemusí nutně vést k prohlubování deficitů obchodních. Soukromý sektor například může omezit své výdaje v reakci na vyšší výdaje vlády. Navíc může investiční atraktivitu Spojených států zvýšit právě to, že vláda zvýší své výdaje. Došlo by k tomu ve chvíli, kdy by zahraniční investoři viděli, že tyto výdaje jdou směrem k produktivním investicím do infrastruktury.
Dolarová dominance
Eichengreen míní, že dominantní pozice dolaru ve světové ekonomice je pro Spojené státy výhodou a zároveň nevýhodou. Na straně pozitiv Spojené státy například provádí většinu zahraničního obchodu ve své vlastní měně, což je dobré pro americké společnosti obchodující se zahraničím. Pokud ale dominantní pozice dolaru znamená, že jeho kurz je soustavně poněkud nadhodnocený, škodí to zase americkým exportérům.
Velkou otázkou pak je, jak bude světovou ekonomiku ovlivňovat politika Fedu. Ten je nyní schopen a ochoten poskytovat zahraničním centrálním bankám dolarovou likviditu v době krizí a velkých finančních tlaků. Podle ekonoma ale není žádná jistota, že tak bude ochoten činit v budoucnu. A možná toho ani nebude schopen, protože se dá očekávat, že význam americké ekonomiky ve světě postupně zeslábne a namísto toho bude sílit pozice některých rozvíjejících se zemí. Spojené státy, respektive Fed, by pak ani nemusely být schopny fungovat ve světě jako věřitel poslední instance.
Systém založený na více rezervních měnách je ale podle ekonoma celkově odolnější a tudíž existují pádné argumenty pro to, aby dominance dolaru slábla. To samé platí o možných snahách o používání dolaru jako nástroje prosazování geopolitických cílů. Eichengreen dodal, že historicky byly centrální banky ohledně svých rezerv zaměřeny zejména na měny svých spojenců. Není tak divu, že například Čína se snaží o rychlý rozvoj své vlastní digitální vládní měny.
Zdroj: