Jerome Powell, který stojí v čele americké centrální banky, není právě fanouškem cílení nominálního produktu. Tedy toho, aby Fed namísto inflace cílil právě tuto proměnnou. Podle něj taková strategie vypadá na papíře dobře jako model. Nicméně je těžké ji implementovat a nějak vysvětlit veřejnosti. Jak se na takový postoj dívá zastánce cílení NHDP Scott Sumner?
Powell nevidí problémy jen na straně komunikace s veřejností a implementace, ale v rámci cílení NHDP by podle něj bylo těžké pracovat i se změnami v trendových růstech. Sumner na stránkách The Money Illusion pak reaguje s tím, že ohledně komunikace se širokou veřejností se má věc následovně: Fed jí nemusí nic vysvětlovat, většina lidí ani neví, co to Fed je. Je ovšem zapotřebí komunikace s finančními trhy.
„Jen tak z legrace“ pak Sumner popisuje hypotetickou diskusi mezi ním a běžným člověkem, kterému by vysvětloval principy cílení NDHP. A srovnává ji s diskusí, kterou by s tímto člověkem asi vedl Powell. Samotný základ monetární politiky americké centrální banky by pak Sumner vysvětlil následovně:
„Fed dává do ekonomiky peníze a také ovlivňuje výši sazeb. Já bych požadoval, aby Fed svou politiku nastavil tak, že v delším období budou nominální příjmy Američanů růst v průměru o 3 % ročně. Někomu by rostly rychleji, někomu pomaleji, ale v celkovém průměru o 3 % ročně.“
Powell by pak svou politiku podle ekonoma vysvětloval nějak takhle: „Budeme zkoušet dosáhnout 2% inflace.“ Pokud by se člověk ptal, co to znamená, Powell by mu objasnil, jaké cenové indexy Fed vlastně cílí (o nichž pravděpodobně nikdy neslyšel). A složité by to bylo i s průměrným dosahováním inflačního cíle. Powell by podle Sumnera musel vysvětlit, že Fed se sice snaží o eliminaci období vyšší inflace obdobím inflace nižší a naopak. Ale v jeho mandátu je také trh práce, a pokud je inflace způsobena nabídkovým šokem, nebude se centrální banka pokoušet eliminovat toto období obdobím inflace pod 2 %.
V neposlední řadě by pak Powell měl vyložit, že se Fed zaměřuje na inflaci jádrovou, tedy očištěnou o ceny potravin a energií. Tudíž o ceny, o které se naopak běžní lidé starají obvykle nejvíce. „V delším období je bereme do úvahy, v kratším se ale většinou nezajímáme o nabídkové šoky,“ mohl by ještě doobjasnit Powell.
Sumner poukazuje na další komplikace a komunikační zádrhely, které jsou spojeny se současnou politikou Fedu. Běžný člověk by podle něj lehce porozuměl růstu příjmů o 3 %, ale dost těžké je pro něj pochopit asymetrické cílení inflace měřené indexem výdajů na osobní spotřebu. K tomu ekonom dodává, že by vyzval Powella na souboj, v němž by oba vysvětlovali jimi zastávanou politiku dvaceti běžným lidem. A vidělo by se, která politika je z hlediska komunikace jednodušší. „Nejsem ale dobrý v debatách, a tak bychom si možná každý zajistili nějakého zástupce,“ zakončil Sumner.
Zdroj: The Money Illusion