John Taylor ze Stanford University na CNBC připomněl, že jím vytvořené pravidlo pro optimální výši sazeb tu je již asi třicet let. Americká centrální banka se k němu opakovaně přiklání a podle ekonoma mu věnuje pozornost i nyní. Výsledky pravidla jsou ale značně ovlivněny tím, jaké vstupy na straně inflace a produkční mezery jsou do něj vloženy. Sám Taylor hovoří o tom, že by sazby mohly jít k 6 %, ale vše bude záviset na dalším vývoji inflace (viz první část rozhovoru).
Zatímco trhy nyní čekají, že sazby dosáhnou vrcholu v říjnu letošního roku a pak půjdou dolů, Taylor míní, že vše bude záviset na dalším vývoji inflace. Nebezpečím je podle něj nyní zejména příliš ukvapené snižování sazeb. Trhy přitom čekají, že inflace celkem rychle klesne a od toho se odvíjí jejich pohled na obrat v sazbách.
Taylorovo pravidlo pracuje s odhady inflace a produkční mezery. Na otázku týkající se výše této mezery ekonom odpověděl, že je téměř nulová. Jinak řečeno, v americké ekonomice by nemělo být mnoho volných kapacit a její současný výkon zhruba odpovídá jejímu potenciálu. Taylor v této souvislosti zmínil velmi nízkou nezaměstnanost, která ukazuje právě na to, že volných kapacit v americkém hospodářství mnoho není.
Taylor dodal, že některé verze jeho pravidla počítají přímo s odhady produkční mezery, jiné je nahrazují nezaměstnaností. Podle něj je v současnosti ale možné tyto proměnné „dát stranou“, důvodem je právě odhadovaná minimální produkční mezera. Podle Taylora je tak pro odhad optimálních sazeb nyní rozhodující inflace. A jak bylo zmíněno, on sám by sazby rád viděl na 6 % a poté by se mělo s jejich úpravou pokračovat na základě dalšího vývoje.
Fed v Atlantě v únoru letošního roku ukazoval graf s různými odhady sazeb na základě verzí Taylorova pravidla. Jak vidíme z následujícího grafu, tyto odhady implikují sazby zhruba mezi 6 – 7 %, což odpovídá tomu, o čem hovořil Taylor:
Zdroj: CNBC, Atlanta Fed