Čína loni opřela svůj hospodářský růst o čistý export nejvýrazněji od konce 90. let. Navzdory obchodní válce vyvolané americkým prezidentem Donaldem Trumpem dokázala druhá největší ekonomika světa využít sílící zahraniční poptávku, přesměrovat obchodní toky a dosáhnout růstu nad vládním cílem. Nejnovější data ukazují, že export je pro Peking současně hlavní výhodou i rostoucím rizikem.
Čína se v loňském roce opírala o exportní výkonnost v míře, která nebyla zaznamenána téměř tři desetiletí. Navíc jí dosáhla navzdory obchodní válce rozpoutané Trumpem. Podle agentury Bloomberg tak export znovu potvrdil svou roli klíčového motoru čínské ekonomiky.
Čistý export zboží a služeb se na loňském růstu hrubého domácího produktu podílel téměř z 33 %, uvedl na pondělní tiskové konferenci šéf čínského statistického úřadu Kang I. To představuje více než dvouprocentní nárůst oproti roku 2024 a současně nejvyšší příspěvek od roku 1997, kdy překročil 42 %.
Druhá největší ekonomika světa tak splnila vládní růstový cíl a její HDP stoupl o 5 %.
Čínský průmysl reagoval na americká cla, jež během vrcholu obchodní války dosahovala až 145 %, přesměrováním svých dodávek z USA do Evropy a jihovýchodní Asie. Výrobci zároveň posouvali své portfolio výše v hodnotovém řetězci a navyšovali vývoz zboží s vyšší přidanou hodnotou.
Poptávka po čínském strojírenském a technologickém vybavení těžila také z přesunů globálních dodavatelských řetězců do zámoří. Export tak navzdory očekávanému zpomalení v závěru roku zrychlil, což přispělo k rekordnímu obchodnímu přebytku ve výši 1,2 bilionu dolarů.
Dvousečná zbraň
Rostoucí závislost na exportu je však vnímána jako dvousečná zbraň. Na jedné straně potvrzuje sílu čínského průmyslu, na straně druhé upozorňuje na prohlubující se nerovnováhu mezi domácí poptávkou a nabídkou, což je problém, který čínští představitelé označují za jednu z hlavních výzev i pro rok 2026.
Současně se nabízí riziko, že další růst čínského exportu může v příštích letech vyvolat silnější protekcionistické reakce ze strany obchodních partnerů.
Zatímco exportní výkonnost sílí, domácí poptávka zůstává utlumená. Dovoz tak v posledních letech výrazně stagnuje. Hrubá tvorba fixního kapitálu, tedy ukazatel investiční aktivity, přispěla k loňskému růstu nejméně od roku 1997.
Během asijské finanční krize v 90. letech přitom čínský export vzrostl o více než 20 %, když země těžila z investičního boomu, který následoval po reformách a otevírání ekonomiky pod vedením Teng Siao-pchinga na počátku stejné dekády.