Česká ekonomika roste slušným tempem přes 4 % ročně, její obchodní bilance je v přebytku, měna silná. Pravda, nezaměstnanost je stále vysoká a klesá jen když vláda změní její definici a státní rozpočet je v nejhlubším deficitu ze všech zemí Evropské unie, ale to jsou jen „drobné vady na kráse“. Rozhodně neubírají novému premiérovi Paroubkovi nic z razance jeho politiky. Je ovšem otázka, zda pod vedením bývalého náměstka pražského primátora nabírá česká ekonomika správný směr.
Na první pohled je patrná změna v chování vlády k českým firmám: Velikost je zase v módě a „kapitáni průmyslu“ Junek či Soudek mohou jen litovat, že se dneška nedožili u kormidla. Dobře se ale daří jiným: Například ČEZ dokáže dříve nemyslitelné: Vláda (sociálně-demokratická!) sama aktivně nabízí zvýšení cen pro našeho monopolního výrobce elektrického proudu. ČEZ napřed spolkl prakticky celou distribuci, poté slíbil jednu distribuční firmu prodat a po roce si to, za požehnání antimonopolního úřadu, rozmyslel. Za této situace premiér Paroubek „zkoumá podklady“, zda zvýšení cen ČEZu o 30 % je oprávněné. To je jistě absurdní: Na posuzování cen v energetice máme úřad, který měl být nezávislý (dokud tomu nezabránil ministr Grégr), ne premiéry, kteří mají jiné práce dost.
Je zajímavé, že záliba vlády ve velkých firmách se nevztahuje na bankovní sektor. Vláda naopak banky tvrdě kritizuje a snaží se je „dobrovolně“ přinutit ke snižování poplatků. Nebylo by užitečnější podívat se na poplatky za zřízení elektrické přípojky, kterou může udělat jediná firma, než sledovat bankovní poplatky v situaci, kdy si každý může založit účet u jakékoliv ze zhruba 40 bank působících na českém trhu?
Energetika, antimonopolní úřad i bankovnictví jsou však postiženy jinou vládní ideou: více kontroly politikům, méně nezávislým úřadům. U energetiky je už „vymalováno“. ÚOHS se zase stává středem boje politických stran: Bude nad ochranou konkurenčního prostředí v Čechách bdít lidovec, socialista, či snad konzervativec? Politikům, včetně opozičních, ani nepřijde divné, že takto obchodují s postem, který by měl být výsostně odborný: Předsedou ÚOHS by měl být především vynikající ekonom se vzděláním v soutěžním právu (poznámka: autor těchto řádků takovým ekonomem zcela jistě není, takže nemá žádnou osobní motivaci v tomto smutném představení).
Ministerstvo financí zase zjevně trpí tím, že bankovní sektor reguluje Česká národní banka a rádo by si pravomoci opět přivlastnilo a nařizovalo bankám, kolik a za co si mohou účtovat. Navíc prokazuje zajímavou neznalost evropských souvislostí: Jak může být číslo účtu přenositelné, když každý účet v Evropské unii má tzv. IBAN, tj. kódované označení, které obsahuje i kód banky? Když změním banku, IBAN se změnit musí, ať si o tom politici či úředníci myslí, co chtějí.
Zdá se tedy, že ekonomické oživení, za které vděčíme členství v Evropské unii, posílilo sebevědomí české vlády a utvrdilo ji, že hospodářskou politiku „umí“. Že jde o tragický omyl je evidentní, podíváme-li se na neschopnost vlády cokoliv rozumného udělat se zdravotnictvím, sociálními dávkami, trhem práce či důchodovým systémem. Místo toho, abychom období konjunktury využili ke strukturálním reformám, dále utužíme regulaci české ekonomiky a budeme podporovat firmy, které to vůbec nepotřebují.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)