Krugman: Komodity porostou i nadále, nejde o spekulaci, ani o Fed, ale o svět s omezenými zdroji

Ropa je zpátky nad 90 dolary za barel, rekordů dosáhla bavlna a měď, nahoru se vyšplhaly ceny pšenice a kukuřice. Celkově ceny komodit za posledních šest měsíců vzrostly o čtvrtinu. Je to známkou šílené spekulace? Nebo jde o výsledek nadměrné monetární stimulace, která věští nezvladatelnou inflaci v blízké budoucnosti? Ani jedno.

Ceny říkají, že žijeme ve světě, ve kterém jsou zásoby komodit omezeny. Ve světě, kde rychlý růst rozvíjejících se ekonomik zvyšuje tlak na omezenou nabídku zdrojů a tlačí jejich ceny nahoru. A Spojené státy tomu většinou mohou jen přihlížet. Když došlo k podobnému nárůstu cen před dvěma a půl lety, mnozí to zlehčovali s tím, že jde jen o spekulaci. Tuto tezi podle nich potvrdil následný pokles cen ve druhé polovině roku 2008. Ve stejnou dobu však přišla globální recese, která prudce snížila poptávku. Skutečným testem bude příchod oživení v globální ekonomice. Budou suroviny opět drahé?

V USA to vypadá, jako by tu stále byla recese, ale světová průmyslová produkce se díky rozvíjejícím se ekonomikám již nachází výš než při svém posledním maximu. A ceny komodit opět prudce rostou. To nutně neznamená, že v letech 2007 a 2008 nehrála svou roli rovněž spekulace, ani to, že svou roli nehraje i dnes. Souběh ekonomického oživení a rostoucích cen komodit však představuje silný argument pro fundamentální faktory. Pokud by na druhou stranu růst cen komodit za posledních šest měsíců znamenal předzvěst přicházející vlny inflace, proč nebyl 50% pokles cen ve druhé polovině roku 2008 známkou hluboké deflace? Ti, kteří viní Fed z růstu cen komodit, jen trpí iluzí ekonomické majestátnosti Spojených států. Ty ale tak významnou roli ve světové ekonomice nemají.

Hlavním tahounem cen komodit dnes stejně jako v letech 2007 a 2008 není poptávka z USA, ale z Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik. Stále větší část populace se v nich dostává na úroveň střední třídy. A nabídky surovin jejich rostoucí poptávce nestačí. Konvenční těžba ropy již čtyři roky stagnuje, alespoň v tomto smyslu už ropný vrchol nastal. Alternativní těžba vzrůstá, je ale relativně drahá, jak z hlediska peněz, tak z pohledu životního prostředí. A změna klimatu podle všeho zvyšuje četnost extrémního počasí, které v posledních letech hrálo významnou roli při růstu cen zemědělských komodit.

Svět omezených surovin nepovede ke konci ekonomického růstu, natož pak k pádu společnosti ve stylu Šíleného Maxe. Musíme změnit způsob života a adaptovat ekonomiku a životní styl realitě dražších přírodních zdrojů. To se ovšem týká budoucnosti, nyní jsou rostoucí ceny komodit v podstatě odrazem globálního oživení. Žádným způsobem nesouvisejí s americkou monetární politikou. Jde o globální příběh na fundamentální úrovni.

(Zdroj: NYT)