Každý z posledních pěti poklesů globální ekonomiky následoval ihned po prudkém růstu cen ropy. Ten v některých případech nastal kvůli omezení dodávek, v jiných byl důsledkem růstu poptávky. Obavy ze současného posilování cen této komodity jsou tak přirozené. Jejich růst by ale musel být mnohem vyšší a ceny by musely ležet vysoko mnohem delší dobu na to, aby se tyto obavy naplnily.
Při současných cenách představuje spotřeba ropy asi 5 % světového HDP. Růst cen o 20 dolarů za barel tak představuje zvýšení podílu na produktu o jeden procentní bod. To je pravděpodobně rozumný odhad vlivu takového růstu cen na globální výdaje mimo energetický sektor. Jeho výnosy by sice vzrostly o stejnou částku, ale ropné společnosti a producenti by své výdaje pravděpodobně nezvýšili o stejnou částku. Globální poptávka by tak v důsledku tohoto transferu pravděpodobně prudce poklesla, možná o celý jeden procentní bod.
Co by se stalo poté, záleží na několika faktorech. Multiplikační efekt by tento pokles poptávky prohloubil. Stejně by působilo utažení monetární politiky potřebné pro vyvážení inflačního efektu vyšších cen ropy. Celkový efekt by tak byl větší než jeden procentní bod světového HDP. V rozvíjejících se ekonomikách by růst cen ropy o 20 dolarů za barel znamenal ztrátu 1,1 bodu, v USA 0,95 bodu, v Německu těžícím z nižší energetické intenzity produkce by šlo o ztrátu 0,52 procentního bodu.
Škoda by ale nastala jen tehdy, pokud by růst cen trval dlouhou dobu. Jinak by spotřebitelé sáhli do svých úspor a překonali by tak přechodné zvýšení cen energií. Pokud by se ceny vrátily zpět na úroveň 80 dolarů za barel, šok by byl minimální. I kdyby se ceny držely na 100 dolarech za barel, byla by světová ekonomika v podobné situaci jako v letech 2005 – 2006. Pokud by se ale cena vyšplhala na 120 dolarů a zde se držela, globální růst by mohl klesnout až o dva procentní body. Tento scénář ale v současnosti moc pravděpodobný není. Pokud nedojde ke krizi v Saúdské Arábii.
(Zdroj: FT Blog – Gavyn Davies)