Krátkodobé záplaty, kterými centrální banky látají díry ve finančním systému a fiskální politice ve snaze podpořit hospodářské oživení, zaplatí budoucí pokolení, prohlásil bývalý šéf německé centrální banky Axel Weber na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Podle Webera, který nyní zastává post výkonného ředitele švýcarské banky , pokusy centrálních bank čelit finančním a dluhovým krizím s pomocí obrovských injekcí likvidity do finančního systému jen odsouvají skutečné řešení problému na pozdější dobu. „Vydáváme se do velmi nebezpečného prostředí,“ varoval Weber publikum v panelu s dalšími předními představiteli finanční komunity.
Za poslední čtyři roky americká centrální banka do finančního systému prostřednictvím nákupů státních a hypotéčních dluhopisů (kvantitativní uvolňování) napumpovala 2,9 bilionu USD. Snažila se snížit dlouhodobé úrokové sazby, povzbudit investiční aktivitu, podnítit růst cen akcií a posílit spotřebitelskou důvěru domácností. K neortodoxním krokům Fed přistoupil poté, co snížil základní úrokové sazby k nule, čímž vyplýtval veškerou konvenční munici měnové politiky.
Podobnou strategii v posledních letech ve snaze o stimulaci ekonomiky či podržení důvěryhodnosti fiskální politiky volí mnohé jiné centrální banky. Bilanční suma Evropské centrální banky (ECB) se po nákupech dluhopisů předlužených členů měnové unie a poskytnutí tříletých půjček komerčním bankám nadmula na dosud nevídaný objem. Na úrovni odpovídající 4 bilionům USD představuje zhruba 30 % HDP eurozóny. Nákup aktiv přes centrální banku a umělé oslabování své měny praktikuje i Japonsko. Absolutně nejdivočejším tiskařem je švýcarská centrální banka, která za své franky nakupuje aktiva jiných zemí, aby oslabila svoji měnu. Její portfolio hotovosti v cizí měně, dluhopisů, akcií a zlata v současnosti dosahuje hodnoty 500 mld. CHF, což se blíží celoročnímu výstupu ekonomiky. Za poslední čtyři roky se zečtyřnásobilo.
Weber je dlouhodobým kritikem nově uplatňovaných nekonvečních postupů. Ještě v době jeho působení v čele německé Bundesbank byl jedním z hlavních odpůrců toho, aby ECB s pomocí nákupů dluhopisů ulevovala předluženým vládám na periferii eurozóny, kterým kvůli rostoucím úrokům z dluhu hrozil bankrot. Jelikož se ale se svými názory octl v menšině, na svůj post rezignoval a vypadl i z boje o prezidentství ECB, do jejíhož čela nakonec usedl Mario Draghi. Ten loni slíbil učinit pro záchranu eura vše, co bude třeba, včetně neomezených nákupů státních dluhopisů. Od té doby se situace na dluhopisových trzích do velké míry uklidnila.
Podle výkonného ředitele americké banky Chase Jamieho Dimona mimořádná opatření centrálních bank zabránila daleko horšímu průběhu finanční krize. Nyní však štafetový kolík musí převzít vlády a přijít s prorůstovou a zároveň odpovědnou politikou. „Nejdůležitější věcí je teď udržitelný růst, který by centrálním bankéřům ulehčil práci. Je na vládách, aby zavedly dobrou fiskální politiku,“ uvedl Dimon v panelové diskuzi ve švýcarském Davosu.
Na neočekávané následky neomezeného tištění peněz upozornil další z panelistů Paul Singer, zakladatel hedgeového fondu Elliot Management. Politici a centrální bankéři se prý nechali ukolébat pocitem bezpečí a domnívají se, že kvantitativní uvolňování s sebou nenese žádné náklady. Výhrady vyjádřil i vůči stavu bankovního systému. Ten podle Singera stále operuje s příliš velkou finanční pákou a jeho aktivity jsou „neprůhledné“.
V diskuzi s Dimonem o transparentnosti bank pak Singer prohlásil, že bankovní sektor byl zachráněn „implicitními a explicitními garancemi vlád“, přičemž lidé mimo sektor dodnes neví, v jakém stavu se banky nachází.
Weber s Dimonem se shodli na tom, že nová pravidla pro kapitálovou přiměřenost a likviditu bank jsou příliš složitá, a v každé zemi se navíc liší.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters, WSJ)