V posledních týdnech znovu narostly obavy z globálních měnových válek. Důvodem je zejména vývoj v Japonsku, je ale těžké věřit tomu, že ani v případě Spojených států či Velké Británie není cílem nekonvenční monetární politiky oslabit měnu a „ožebračovat souseda svého“. Zmíněné obavy pramení ze zkušeností z Velké deprese ve 30. letech. Tehdy došlo k významnému poškození světového obchodu a náprava trvala několik desetiletí. Nicméně mezi 30. lety a současnou situací můžeme najít významné rozdíly.
Předně musíme být opatrní ohledně samotného výrazu „,měnová válka“. Například James Rickard ji definuje jako politiku, která se snaží o snížení hodnoty měny, a to buď inflací, či oslabením jejího kurzu. V dlouhém období je totiž v obou případech výsledek stejný, protože vyšší inflace se nakonec projeví poklesem kurzu. Podobná definice ale neodpovídá tomu, co se děje dnes. Dnes by na „ožebračení souseda svého“ bylo třeba oslabit kurz měny bez toho, aby vzrostla inflace. Tím by se zvýšila konkurenceschopnost dané země a poptávka by se vychýlila směrem k jejím exportům. Podle některých názorů se právě o to snaží Japonsko.
Nejhorší fáze měnových válek 30. let nastala ve chvíli, kdy Velká Británie opustila zlatý standard a devalvovala měnu. Její obchodní partneři v mnoha případech zlatý standard neopustily, zareagovaly ale tím, že zavedly omezení volného obchodu, cla a omezily směnitelnost měny. Výsledkem byl pokles světového obchodu, následný chaos ve výrobních a distribučních řetězcích a nakonec prohloubení recese. V delším období byla poškozena i nabídková strana ekonomiky.
Vývoj ve 30. letech naznačuje, že pokud by na devalvaci libry reagovaly ostatní země snahou o devalvaci své měny, výsledný negativní vliv na mezinárodní obchod by nemusel být tak veliký. Tento názor se opírá i o zkušenosti získané po roce 2008, kdy se o devalvaci snažilo několik zemí, k omezení vzájemného obchodu ale nedošlo. Pokles obchodu po roce 2008 tak výrazně nepřevyšoval pokles průmyslové produkce a k oživení došlo mnohem rychleji než ve 30. letech. K uvedenému vývoji pomohla existence takových organizací, jako je Světová obchodní organizace a Mezinárodní měnový fond.
Navíc dnes firmy mnohem více závisejí na mezinárodních výrobních řetězcích a politický tlak na zavedení dovozních kvót a podobných opatření je tak mnohem nižší. Neměli bychom však zapomínat na to, že měnové války se mohou i v současnosti změnit ve války obchodní. A i kdyby k tomu nedošlo, je tu hrozba jejich negativního inflačního vlivu na ceny komodit a aktiv v rozvíjejících se ekonomikách.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)