Ekonom John Cochrane tvrdí, že pokud o zlatu (spolu s nákupem zbraní, munice a zásob potravin) uvažujeme jako o jednom způsobu zajištění se proti kolapsu společnosti, jde vlastně o put opci, která je „out of the money“. Podle tohoto pohledu by pak ideální váha zlata v našem investičním portfoliu nemusela odpovídat jeho velmi malému podílu na celkovém světovém bohatství, jak naznačuje Greg Mankiw. Co je ale vlastně pravdy na tom, že zlato by pro nás v případě kolapsu znamenalo velký přínos?
Hlavní úvaha je taková, že základ fiat měn, neboli měn s vynuceným oběhem, představuje stabilita vlády. Bez ní by se lidé vrátili zpět ke zlatu, či alespoň k penězům, které by byly zlatem kryty. Kdyby se to stalo, vyplatilo by se mít zásobu tohoto nového prostředku směny. Podle mého názoru je ale velmi nepravděpodobné, že by k tomu kdy došlo. Technologie a vládní struktury se od doby, kdy se zlato používalo jako platidlo, významně změnily. Předně si musíme uvědomit, že zlato mělo jako prostředek směny velké nedostatky. Jde zejména o to, že bylo relativně lehké ho ukrást. To pochopíme, když se podíváme na hry jako World of Warcraft, Diablo, Dungeons and Dragons či Final Fantasy. V těchto hrách se zlato používá jako peníze a nezískáte ho jen poctivou prací, ale i tím, že ho kradete jiným. Jinak řečeno, celý svět těchto příběhů je jedním velkým vtipem o tom, jak špatným prostředkem směny zlato je.
V minulosti se lidé museli s krádežemi vyrovnat, velkou část svých peněz věnovali na to, aby své zlato bránili před jinými. Dnes máme k dispozici lepší alternativy, elektronické zabezpečení je levnější než fyzické zabezpečení zlata. Měna, která není kryta zlatem, je vždy levnější, než měna zlatem krytá. Pokud by se tedy zhroutil sociální systém, ale elektronické sítě by dále fungovaly, bylo by podle mého mínění lepší používat nějakou elektronickou měnu, jejíž množství v oběhu je uměle limitováno. Co když zkolabují i elektronické sítě? Ani pak by se asi naší volbou nestalo zlato. I v době, kdy lidé používali zlaté mince, tu byly v moři anarchie oblasti stability, jako Čínská říše, Španělsko, apod. Pokud by nyní přišla globální katastrofa, zlaté pruty zakopané na zahradě by nešlo přímo měnit za vejce či máslo. Musel by tu být nějaký velký subjekt, který by zlato přeměnil na standardizované mince s danou váhou a čistotou. A ten by to nedělal zadarmo. Pravděpodobné je dokonce to, že pokud by takový subjekt existoval, prostě by nám zlato vzal ve stylu Dungeons and Dragons.
Návrat zlata jako prostředku směny je asi tak pravděpodobný jako návrat Svaté říše římské. Příběhy ale nemusí být pravdou na to, aby jim lidé věřili. Hodně lidí věří tomu, že v případě katastrofy by se zlato opět začalo používat. Je to s ním tedy stejné, jako když vlastníme credit default swap krytý nesolventní protistranou. Peníze nám nepřinese, ale existovat může stále a jeho cena poroste pokaždé, když se zvýší obavy.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahopinion)