Čínská poptávka po energetických surovinách bude stále více ovlivňovat kurz ruské domácí i vnější energetické politiky. Potvrdila to právě skončená návštěva ruského premiéra Dmitrije Medveděva v Číně, z níž je patrné, že Peking je Moskvě ochoten poskytnout úvěry v hodnotě desítek miliard dolarů výměnou za slib dodávek ropy, plynu, elektřiny a dalších komodit. Zatím nejperspektivněji vypadají ropné kontrakty, u nichž však hlavní detaily, tedy míra ruských cenových ústupků na oplátku za peněžní zálohy na dodávky, známy nejsou. Z dosavadních smluv lze usuzovat, že navenek štědří Číňané se budou při vyjednávání rvát o každou kopějku.
Podle zdrojů deníku Kommersant přijel ruský premiér do Pekingu s důležitým úkolem: vylepšit strukturu vzájemné obchodní výměny. Čína v roce 2009 nahradila Německo na pozici nejdůležitějšího obchodního partnera Ruska, které je ale ve vztahu prozatím odsouzeno k roli čínského energetického přívěšku. Za loňský rok vzájemná obchodní výměna vzrostla na 88,16 mld. USD, z čehož ruský export tvořil polovinu. To je ve srovnání s bilaterálními obchodními bilancemi ostatních čínských partnerů velmi solidní výkon. Podíl strojů a dalšího vybavení s vyšší přidanou hodnotou v ruském vývozu ale činil pouhých 0,7 %. Dvě třetiny tvořily plyn a ropa, zbytek různé další suroviny.
Včerejší setkání Dmitrije Medveděva s jeho čínským protějškem Li Ke-čchiangem nakonec vyústilo v podpis 21 dokumentů, z nichž čtyři nejdůležitější se týkají energetiky. Většina kopírují jeden a týž vzorec: ruské suroviny za čínské úvěry.
Ropa a plyn v centru dění
Nejdůležitější byly kontrakty mezi ruskou státní Rosněftí a čínskými státními molochy CNPC a Sinopec. Druhý jmenovaný podnik si objednal ruskou ropu v hodnotě 85 mld. USD, přičemž jako zálohu složí 20-30 % částky. Díky smlouvě s CNPC, uzavřené už v létě, o dodatečných dodávkách ropy za 270 mld. USD Rosněfť na ruku dostala 60 mld. USD. Podle zdrojů z čínského petrochemického průmyslu, které cituje deník Kommersant, se Rosněfť snaží diverzifikovat portfolio zákazníků v Číně. Zatímco dříve spolupracovala pouze s CNPC, nyní její šéf Igor Sečin aktivně rozvíjí vztahy i se Sinopecem a společností CNOOC, která doplňuje trojku největších čínských těžařů.
Sečin se tak podle všeho snaží rozložit politické riziko. Po výměně stráží v nejvyšších patrech čínské politiky, v jejímž rámci se postu prezidenta a stranického bosse ujal Si Ťin-pching, proběhla v CNPC rozsáhlá protikorupční čistka. Všichni top manažeři prý přišli o pasy a povolení k výjezdu do zahraničí jim musí schvalovat politbyro.
Krom Sečina nemohl v Pekingu chybět ani výkonný ředitel Gazpromu Alexej Miller. Ten však žádné dokumenty nepodepsal, jelikož se se zástupci CNPC stále nemůže dohodnout na vzorci pro výpočet cen dodávek plynu. Tím pádem vázne i rozhodnutí o stavbě prvního rusko-čínského plynovodu Síla Sibiře. Ministr energetiky Alexandr Novak sice ohlásil, že rámcová dohoda na vzorci byla dosažena, avšak dobře informované zdroje Kommersantu tvrdí, že o skutečném průlomu zatím hovořit nelze. Včera bylo pouze dohodnuto, že ceny se budou odvíjet o koše ropných produktů obchodovaných v Singapuru, nikoli od kotací plynu v USA, jak požadovala čínská strana. Přesné hodnoty koeficientů ale dojednané nejsou, co premiéra Medveděva vydráždilo tak, že Gazpromu doporučil rozhovory „rychle dokončit“.
Lépe v Číně pořídil Novatek, konkurence Gazpromu z řad soukromých těžařů. CNPC se stane 20% vlastníkem projektu Jamal LNG, v jehož rámci bude spolu s dalšími akcionáři, včetně francouzského Totalu, vyvážet zkapalněný plyn z odlehlého sibiřského poloostrova do Číny a dalších zemí.
Peníze na elektrárny i reality
Slušný štos dohod si z Pekingu veze i státní bankovní ústav Vněšekonombank (VEB), který od Číňanů získal úvěry v úhrnné výši 1,9 mld. USD. Polovinu z uvedené částky poskytne čínská Státní rozvojová banka na stavbu multifunkčního komplexu na pozemku závodu Slava v Moskvě. Další úvěr, za 400 mil. USD, VEB dostal na stavbu třetího bloku kazachstánské hydroelektrárny Ekibastuz.
Tím výčet perspektivních společných projektů v elektrárenství nekončí. Státní RusHydro a společnost Sanxia zkoumají možnost postavit hydroelektrárnu na řece Amur a skupina En+ miliardáře Olega Děripasky spolu s čínským Huanengem zvažují stavbu tepelných elektráren na východě Ruska. Návratnost těchto investic je však velkou neznámou, a tak je většina analytiků při hodnocení pravděpodobnosti jejich realizace velmi skeptická.
Na Rusko si brousí zuby i čínští developeři. Jednička na trhu, China State Construction Engineering Corporation, se chystá postavit 1,5 mil. čtverečních metrů bytů v dálněvýchodním Chabarovsku. Jednotky budou určeny pro lidi, kterým letní povodně v regionu sebraly střechu nad hlavou. Čínští stavaři se také chystají účastnit aukcí, při nichž se bude rozprodávat státní půda ve Volgogradu, Rjazani a Jaroslavli.
Žádná sleva zadarmo
Jádro bilaterální spolupráce bude nadále tvořit energetika. I když čínský hlad po surovinách už není, co býval, Peking má stále nastaven kurz na vytvoření energetické aliance s Ruskem, které disponuje obřími zásobami téměř všeho, co je pro všestranný rozvoj ekonomiky třeba. Na ukování silnější pout má zájem i Moskva, která čelí poklesu poptávky a tvrdší konkurenci na svém tradičním evropském odbytišti.
Cenu rodící se energetické aliance ale ani jedna ze stran prozradit nechce. Igor Sečin na dotazy ohledně úrokové sazby poskytovaných úvěrů či slev na nasmlouvanou ropu reagoval tím, že takové záležitosti by novináře „znepokojovat“ neměly. Zdroj z čínské delegace uvedl, že Peking úvěry zadarmo nedává. Výši úrokové sazby ale sdělit nechtěl.
Z minulé zkušenosti je přitom známo, že Číňané si při handrkování o ceny rozhodně nehrají na grandy. První velký kontrakt na dodávky 300 mil. tun ropy, uzavřený v roce 2010 mezi Rosněftí a CNPC, obsahoval cenový vzorec, na jehož přesné interpretaci se strany neshodly a Rusům hrozily ztráty z nedoplatků ve výši 27 mld. USD. Při následném jednání o konečné podobě vzorce, které se táhlo přes rok, nakonec Rosněfť souhlasila se slevou 1,5 USD za barel, což mohla považovat za úspěch. Číňané totiž chtěli 10 USD za barel, ale kvůli tehdy probíhajícímu Arabskému jaru, které otřáslo stabilitou Blízkého východu a spolehlivostí dodávek z regionu, nakonec výrazně ustoupili.
(Zdroje: Kommersant, Xinhua, Bloomberg)