Podle dají Američané každý rok 600 miliard na poplatcích takzvaným aktivním fondům a správcům peněz. Ti se snaží pokořit trh tím, že aktivně obchodují, vybrané poplatky se ale zhruba rovnají hrubému domácímu produktu Švýcarska. Samotná definice toho, co to znamená „aktivní“, je ovšem dost složitá. Někdo se například domnívá, že ETF jsou pasivní investicí, protože jsou diverzifikované. Pokud ale někdo obchoduje s ETF tak, jako by šlo o akcie a snaží se třeba časovat trh, jde o dost aktivní investici. Šedou oblastí jsou i takzvané strategie „chytré bety“. Ty se používají ve snaze pokořit trh a zároveň neprovádět mnoho obchodů.
Ať už se na to ale díváme jakkoliv, směrem k aktivním fondům proudí velké množství peněz. Velká část toho je vlastně transferem bohatství od těch bohatých, kteří stojí mimo finanční odvětví, k boháčům, kteří se v tomto odvětví pohybují. Nezanedbatelné částky ale plynou i z kapes střední třídy, jejíž úspory leží v penzijních fondech a různých dalších programech úspor, které spravují aktivní manažeři. Akademici rádi poukazují na to, že většina z těchto správců peněz nedokáže trh pokořit. Nejde přitom o nějaké tvrzení, které by se týkalo efektivity trhů. Jde pouze o to, že průměrný investovaný dolar nemůže vydělat nadprůměrné zisky. Pokud pak počítáme i s poplatky, průměrný investor musí vždy vydělat méně než celý trh. Dokazují to i hedge fondy, které už po mnoho let čelí nízké návratnosti.
Znamená vše uvedené, že penzijní fondy a další aktivní instituce pouze prodělávají naše peníze? Někdo by mohl tvrdit, že ano, protože by si vedly lépe, kdyby prostě jen nakoupily nějaký akciový index. Profesor financí by si ale tak jistý nebyl. Je totiž možné, že aktivní investoři svou činností zvyšují zmíněnou průměrnou návratnost trhu. Pokud totiž objeví nějakou novou informaci či nápad, pomáhají tomu, aby kapitál proudil tím správným směrem. U atraktivních firem tak snižují náklad kapitálu a naopak zvyšují náklad kapitálu u těch, které nemají tak dobrý výhled. Jestliže se to zdá jako příliš umělá úvaha, představte si svět, kde by každý jen pasivně nakupoval celý index. V takovém světě by ceny akcií a dluhopisů neměly žádnou vazbu na fundament a kapitál by byl alokován náhodně. Kdyby se v takovém světě najednou objevil aktivní investor, čelil by obrovské příležitosti a pro celou ekonomiku by zároveň vytvořil obrovskou hodnotu.
Je tedy možné, že aktivní investoři si svou odměnu zaslouží. Jak ale můžeme vědět, že právě ten náš je schopen přijít s těmi správnými nápady namísto toho, aby se držel správné strategie? Pohled na historické výsledky mnoho neříká. Neexistuje způsob, jak by hedge fond či jiný druh fondu mohly dokázat, že dovedou generovat návratnost převyšující zisky celého trhu. Jako celek si tak mohou aktivní investoři svou odměnu zasloužit tím, jak prospívají celé ekonomice. Zároveň však platí, že tyto odměny jsou alokovány náhodně. V celém systému tak pravděpodobně existuje velké plýtvání. A není to jen kvůli tomu, že průměrný aktivní investor nedovede pokořit trh.
Autorem je ekonom Noah Smith
Zdroj: Bloomberg