Mezi 17. a 24. srpnem klesl americký akciový trh o 10 %. Tento pohyb naplnil oficiální definici korekce a podobný vývoj nastal i v jiných zemích. Samotné slovo korekce budí dojem, že jde o nastolení určité disciplíny a pohled do historie ukazuje, že ta současná je jen součástí poměrně často se opakujícího jevu. Šlo ale skutečně o zdravou korekci, která ceny akcií posunula na férovější hodnoty, nebo se trh stále pohybuje na nezdravých úrovních a říká si o další propady?
Valuaci trhu můžeme hodnotit pomocí upraveného poměru ceny a zisků. Tento poměr nazývám CAPE a jde o cyklicky upravené PE, která jsem na konci osmdesátých let odvodil na základě výzkumu prováděného spolu s Johnem Campbellem z Harvardu. Vysoké CAPE je obvykle předzvěstí nízké návratnosti, ale ta nemusí přijít ihned poté, co poměr dosáhne vysokých hodnot. Průměrná hodnota CAPE z let 1881–2015 dosahuje 17, v červenci letošního roku dosáhlo CAPE hodnoty 27. Jen výjimečně dosáhlo CAPE ještě vyšších úrovní, stalo se tak i v letech 1929, 2000 a 2007. V těchto případech přišel nakonec kolaps trhu.
Narasimhan Jegadeesh a Sheridan Titman zveřejnili v roce 1993 výsledky svého výzkumu, který se zabýval setrvačností pohybu cen akcií. Jejich závěry byly v té době šokující, protože tvrdily, že pohyb cen akcií není náhodný, ale že je do určité míry ovlivněn tím, jak se cena pohybovala v minulosti. Týkalo se to období od tří měsíců po jeden rok. O dvacet let později ale Kent Daniel a Tobias Moskowitz provedli výzkum, který ukázal, že momentum akcií a trhu může být nespolehlivé. Je například jasné, že velké zklamání se dostalo těm, kteří na základě vývoje v letech 2007–2009 sázeli na další pokles trhu.
Pro současnou situaci nejsou závěry zmíněných analýz příliš vhodně, protože se netýkají propadů trhu po dosažení velmi vysokých valuačních úrovní. Možná je v této souvislosti lepší uvažovat o spekulativních bublinách. O těch se ve vědeckých kruzích dlouho nesmělo hovořit, ale tento koncept si postupně získává svou pozornost. Týká se jiného vidění světa, které je založeno spíše na psychologii a sociologii. Bubliny jsou v něm produktem jednoduchých investičních příběhů, které živí optimismus investorů a které v podstatě nelze objektivně ani dokázat, ani popřít.
V současné době můžeme za podobné příběhy považovat úvahy o dlouhodobě nízkých sazbách či vysokém růstu zisků. Během růstu bubliny se lidé k těmto příběhům upínají proto, aby profitovali na iluzi, kterou si sami vytvořili. Vzniká pocit obecně přijímané moudrosti a já se domnívám, že existence podobných příběhů představuje přirozenou součást ekonomické rovnováhy. S postupem času se ale množí jejich kritika a příběhy už nelákají svou původní originalitou. Lidé o nich stále více pochybují, ale konkrétní reakce na sebe ještě nechává čekat. Když pak ceny konečně klesnou, objeví se strach i v případě, že po propadu nastane obrat. Někdo začne prodávat hned, někdo později, ale výsledkem je každopádně dlouhodobější pokles trhu.
Je dost dobře možné, že současný propad trhu otřese důvěrou investorů i přesto, že po něm přišla rally. Tento propad by mohl vrátit hodnoty CAPE na úroveň historického průměru. Index S&P 500 by se v takovém případě vrátil z hodnot kolem 1 900 na úroveň 1 300 bodů. Pokles by ale mohl být ještě silnější, protože průměry neznamenají žádné pevné dno. Ale také se může opakovat vývoj z roku 1998. Nacházíme se ve výjimečné situaci, kdy prostě nemáme žádné vodítko, trh je ale rizikový, protože psychika investorů je velice nestabilní.
Autorem je Robert J. Shiller.
Zdroj: NYTimes