Kdybych někomu bez širšího kontextu řekl, že globální státní dluh v současné době neroste dostatečně rychle, asi by mne měl za blázna. Přesto je to tak v kontextu potřeb dnešní měnové politiky centrální bank.
Tím kontextem je historicky největší nárůst bilancí centrálních bank, jaký kdy západní civilizace zažila. V jednom z dřívějších sloupků, viz ZDE, jsem kdysi psal o nárůstu bilancí hlavních centrálních bank, které vzrostly za 10 let na osminásobek svého reálného objemu vůči ekonomice a ještě více ve svém nominálu.
Centrální banky k takto expanzivní měnové politice potřebují dostatečný přísun kvalitních cenných papírů, zejména dluhových. O ty s nimi ale ve stejnou dobu soutěží mnoho komerčních bank. Ty je totiž potřebují k řízení své likvidní pozice. Když přijímají vklady od střadatelů, potřebují je někam umístit. S největší marží je mohou umístit do úvěrů, o což se banky také snaží. Střadatelé však mohou přijít a žádat o výplatu svého vkladu. Zlikvidnit poskytnutý úvěr může být pro banku složité, neboť dlužník naopak peníze potřebuje na dobu, na kterou se lze spolehnout a předčasné splacení mu může činit problémy. Z těchto (a nejen z těchto) důvodů proto banky vklady neumísťují jen do úvěrů, ale část drží v podobě hotovosti určené k výplatě a část umisťují do kvalitních cenných papírů, které mohou v případě potřeby na trhu rychle prodat a dostát tak svým závazkům vůči vkladatelům.
Nová regulace likvidních rezerv
Nově, a s platností od konce roku 2015, je způsob uložení těchto likvidních rezerv regulován tzv. nařízením o kapitálové přiměřenost CRR (Capital Requrements Regulation - články 411 a dále), které vyžaduje navýšení objemu likvidních rezerv v bilancích bank. Jsou dány limity, kolik těchto cenných papírů jsoubanky povinny držet, v jaké kvalitě atp. Ukazatel LCR (Liquidity Coverage Ratio), který toto poměřuje, vychází z regulatorního rámce Basel III a zmíněné CRR je evropskou implementací této bankovní regulace. Tu se nejvyspělejší státy světa zavázaly implementovat, aby zamezily opakování krize z roku 2007.
Cenné papíry, které mohou sloužit ke krytí likvidních potřeby, se nazývají HQLA (High Quality Liquid Assets). Původní vyznění Basel III je definovalo jako vysoce kvalitní, s jistotou ocenění, nízkou korelací s tržními aktivy, dostatečnou diversifikací atd. Explicitně uvádělo, že se jedná o podobné cenné papíry, jako ty, které centrální banky používají pro svou měnovou politiku. Avšak zároveň, že samotná akceptace centrální bankou není zárukou, že se jedná o HQLA. Speciálně na to upozorňuji.
Pro banky, které musí během několika málo let vytvořit dostatečně velká portfolia HQLA, je aktuálně problém HQLA na trhu za rozumnou cenu sehnat. Soutěží s pojišťovnami, které stejné papíry poptávají do rezerv a ještě více s centrálními bankami. Ve Spojených státech to mimo jiné zapříčiňuje, že třebaže již od začátku roku spekulujeme, kdy Fed zvedne sazby, tak dlouhodobé úrokové sazby u těchto HQLA stále klesají. Více třeba ZDE.
Neúplná implementace Basel III v EU
V Evropě však při přijetí CRR několik důležitých bodů z této definice vypadlo. Například požadavku na diversifikaci se dá vyhnout a akceptace centrální bankou postačuje pro definování aktiva jako HQLA. Banky v Evropě na to již přišly a i v ČR je jeden případ banky, která si nelámala hlavu tím, aby sháněla na trhu likvidní aktiva. Vzala již existující položku aktiv banky, konkrétně pohledávku za klienty ve formě hypotéčních úvěrů a vytvořila cenný papír, jehož podkladovým aktivem jsou právě tyto zajištěné úvěry. ČNB z definice tyto sekuritizované hypotéky neakceptuje (naše centrální banka má dost rozumu), ale ECB ano. Díky ní tak sekuritizované úvěry soukromých osob nyní slouží ke krytí likvidních potřeb té samé banky, která úvěry poskytla. V podstatě si tato banka a nejen ona, díky ECB zlikvidnila nelikvidní úvěry, kterými pro-forma plní likvidní požadavek Basel III. Jedná se o nedivierzfikované HQLA a navíc definici splňuje jen díky akceptaci pro repooperace ze strany ECB, což je proti původnímu záměru Basel III.
V ČR jsem takový případ objevil jen u jedné banky, ale v západní Evropě je situace mnohem horší, neboť tamní bankovní sektor, na rozdíl od toho našeho, nemá nadbytek likvidity HQLA. ČNB takovouto věc explicitně odmítá, viz třeba ZDE a naše banky mají nadbytky likvidity a rády by poskytovaly více úvěrů. Leverage ratio na západ od našich hranic je ale mnohem vyšší. ECB poskytuje podobnou „pomoc“ s plněním ukazatele LCR více bankám. Je to vzájemně výhodné, neboť ECB potřebuje cenné papíry, které by mohla nakoupit, aby mohla pokračovat v kvantitativním uvolňování. Dříve jsem zde psal sloupek, ve kterém jsem spekuloval, že jednoho dne Basel III bude stejně obejit a že invence v obcházení regulace zde bude vždy a že z toho možná bude další krize, viz ZDE. Nenapadlo by mne tenkrát, že tím, kdo bude pomáhat obcházet regulaci a v jehož zájmu to bude, bude sama ECB a že bude motivovat banky k větší sekuritizaci aktiv.
Je ironií, že se tak děje po krizi, o níž se tvrdí, že její příčinou byla sekuritizace různých druhů aktiv v bilancích bank, na které ratingové agentury vydávaly přespříliš dobrá úvěrová hodnocení. Monopol ratingových agentur byl nahrazen ještě více monopolní strukturou - centrální bankou, která motivuje a dává posvěcení další sekuritizaci aktiv. Pamatujme prosím na to, až při další krizi budou všichni zase obviňovat lačné kapitalisty a burzovní spekulanty.