Každý měsíc se dočkáme jednoho poměrně výjimečného pátku – pátku, kdy jsou zveřejněna čerstvá data z amerického trhu práce. Čeká nás to i na konci tohoto týdne, kdy se mimo jiné dozvíme, jak se v únoru vyvíjela nezaměstnanost a v lednu mzdy. U nezaměstnanosti se čeká, že se bude držet na 4,9 % (mimochodem méně než polovina míry nezaměstnanosti v eurozóně – aktuální data budou zveřejněna v úterý).
Situace v USA by se tedy měla stabilizovat zhruba na plné zaměstnanosti. Pokud bych měl sám za sebe jmenovat jednu nejdůležitější ekonomickou proměnnou, asi bych vybral právě nezaměstnanost. Ta je asi nejbližší aproximací toho, jak jsou lidé v dané ekonomice spokojeni. Plná zaměstnanost je tak hrubým ekvivalentem ekonomického ideálu a z tohoto pohledu je tedy na tom americká ekonomika velice dobře.
Ideál dosažen, akcie padají…
Pokud se podíváme na vývoj cen amerických akcí, mohly by se hovory o ideálním stavu zdát jako fi-fi, tedy jako finance-fiction. K tomu si navíc můžeme lehce zavzpomínat na první pokrizové roky, kdy akcie upalovaly prudce vzhůru, zatímco nezaměstnanost se držela na velmi vysokých úrovních. Akciová rally stála jednak na růstu valuací, ale také na fundamentu. Firmy sice měly problémy s tzv. „top line“, tedy s tržbami, ale jejich „bottom line“, tedy zisky, těžily z rostoucích marží. A ty zase rostly z velké části díky propouštění a omezenému růstu mezd. Tedy díky tomu, že vyjednávací síla zaměstnanců byla kvůli cyklickému vývoji (ke kterému se přidávají i strukturální faktory) malá.
Pokud tedy vývoj posledních let zjednodušíme, ekonomika si nevedla nejlépe, korporání sektor na tom byl ale poměrně dobře, což bylo zrcadlovým odrazem toho, jak zle na tom byli lidé pracující. Udržitelný takový stav není, pro ekonomiku není dobrý žádný extrém, ale situace, kde je všeho s mírou. Dlouhodobé zdraví firem vyžaduje zdravou poptávku, tudíž i silný trh práce. Jak ale bylo uvedeno, plnou zaměstnanost zatím jásot akciového trhu nedoprovází. Jistě jde o důsledek celé řady faktorů a to hojně globálních. Nicméně je pravdou, že na firmy a akcie budou stále více doléhat mzdové tlaky na straně jedné a rostoucí sazby na straně druhé. Jak z těchto rozporů ven?
Některé studie hovoří o tom, že vztah mezi akciovým trhem a nezaměstnaností záleží na tom, v jakém stavu se ekonomika nachází. Během recese a útlumu mají akcie rády klesající nezaměstnanost, protože indikuje zlepšující se stav ekonomiky. Během boomu se ale akcie z klesající nezaměstnanosti už moc neradují. Další zlepšení ekonomiky a sílící trh práce sebou totiž nese více negativních tlaků. A do podobné „perverzní“ situace se můžeme dostávat i nyní (možná v ní už nějaký čas jsme). Každé další posílení trhu práce, vyšší mzdové tlaky, či lepší tvorba pracovních míst budou totiž interpretovány jako vyšší motivace k utažení monetární politiky. K tomu se budou zvyšovat mzdové tlaky a výsledný efekt na akcie je jasný.
Jsme tedy nyní v situaci, kdy se póly nezvratně úplně prohodily, akcie budou trpět, zatímco lidé pracující se budou mít lépe? Jak jsem již uvedl, v ideální situaci by tomu tak vůbec nemělo být a důvod je jednoduchý: Silný trh práce sebou sice nese výše uvedené negativní faktory, ale zároveň by se měl projevovat na silné spotřebě a růstu tržeb korporátního sektoru. V ideálním případě by se roztočila spirála vyšší spotřeby, vyšších investic, rostoucí poptávky a rostoucích zisků, tažených tržbami. Pokud by zároveň klesala nejistota, vše by skončilo šťastným koncem skutečně zdravé americké ekonomiky. Zatím jsme ale někde uprostřed tohoto příběhu, ve kterém není o záporáky nouze.