Ve světě dochází ke kolapsu cen námořní přepravy, ale čínské státní loděnice mají stále práce hodně. Stará se o to zejména společnost Cosco, která je největším čínským námořním přepravcem. Ta si jen minulý rok objednala 11 obrovských kontejnerových lodí, tři z nich by měly být největší na světě. Soukromí investoři, kteří vlastní akcie této společnosti, se mohou podivovat nad tím, proč objednává další lodě, když její vedení přiznává, že trh námořní dopravy slábne a jsou patrné nadbytečné kapacity. Většina odborníků navíc tvrdí, že k obratu v dohledné době pravděpodobně nedojde.
Odpověď na uvedenou otázku je jednoduchá: Cosco je jasným příkladem toho, jak v Číně fungují vysoce zadlužené firmy vlastněné státem. Její poměr dluhu k vlastnímu jmění dosáhl na konci září 206 %, což je více než trojnásobek tohoto poměru u společností obchodovaných na čínském akciovém trhu. Čínská ekonomika nyní roste nejpomalejším tempem za posledních 25 let a ekonomové tvrdí, že nejdůležitějším úkolem je právě restrukturalizace firem, jako je Cosco.
Peking se snaží zbavit čínskou ekonomiku závislosti na těžkém průmyslu a stavebnictví. Státní firmy jsou ale koncentrovány právě zde a tito zkostnatělí giganti nejsou vybaveni na to, aby dovedli uspokojit poptávku ve službách, zdravotní péči či technologiích. Vedoucí vládní činitelé slibují, že celý státní sektor projde změnami a komunistická strana už schválila plán jejich reformy, prodeje a depolitizace.
Pro řadu západních ekonomů je řešení popsaných problémů jasné a jednoduché: Privatizace. Čínská vláda se ale takové strategii brání, namísto toho doposud opatrně experimentovala s tzv. „smíšeným vlastnictvím“. V praxi to znamenalo prodej minoritních podílů. Celkově se ale zdráhá uvolnit svůj vliv na korporátní sektor a za řešení považuje naopak to, že svůj vliv ve státem ovládaných firmách ještě posílí. Hovoří se o tom, že tyto společnosti by měly být „optimalizovány, posíleny a zvětšeny“ a k tomu by měly sloužit i megafúze, které by měly eliminovat „škodlivou konkurenci“ mezi jednotlivými státními podniky.
Peking se obává i toho, že by privatizace státních firem vedly k masivnímu propouštění a nakonec i k sociálním nepokojům. Na tento problém poukazuje příklad Longmay Group, která je jednou z největších státem vlastněných společností v zemi. Ta v září ohlásila, že propustí 100 000 zaměstnanců. Poté se ale ukázalo, že řada z nich bude opět zaměstnána ve společnostech napojených na Longmay Group. To dokazuje, jak velký je politický tlak na to, aby státem vlastněné společnosti zachovávaly pracovní místa. I zaměstnanci ve státních loděnicích si pochvalují jejich společnost, která ani v těžkých časech nepropouští, a vzpomínají na kolegy, kteří odešli za vyššími mzdami do soukromého sektoru a nyní toho litují.
Graf ukazuje návratnost aktiv v čínském soukromém sektoru (světle) a v sektoru státem vlastněných společností. Mezera mezi oběma skupinami se začíná rozšiřovat v roce 2005, návratnost u státem vlastněných firem se nyní pohybuje pod 5 %, zatímco v soukromém sektoru se stále pohybuje nad 10 %:
Autorem je Gabriel Wildau.
Zdroj: FT