Větší chuť nakupovat mají spotřebitelé mimo eurozónu. Alespoň tak lze zjednodušeně interpretovat výsledky maloobchodu za duben, kdy maloobchod v eurozóně stagnoval, zatímco v celé EU rostl meziměsíčně o 0,5 %. Ještě větší odstup je vidět na meziročních číslech, podle nichž dosahuje tempo růstu v EU 2,4 %, zatímco v eurozóně jen 1,4 %. Nejde ovšem o nic až tak nového, protože rychlejší trend utrácení je patrný v zemích mimo euro oblast už roku 2013. Nakonec je to jedna z mála známek konvergence východních zemí k bohatšímu západu.
To samozřejmě zdaleka neznamená, že celá eurozóna strádá nedostatečnou poptávkou. I nadále se totiž posunují maxima maloobchodních tržeb ve Francii a pozitivní trend je vidět i na periferii, konkrétně ve Španělsku a Portugalsku. Naproti tomu lehký útlum je v posledních měsících vidět v sousedním Německu, kde maxima dosáhly nákupy spotřebitelů na přelomu roku. Aktuálně jsou útraty německých spotřebitelů sedm desetin procenta pod loňským maximem, což nelze považovat za dramaticky špatný výsledek, zvláště když už v nejbližších měsících je díky zlepšující se finanční situaci pravděpodobný obrat vzhůru.
A za co se tedy utrácí? Spotřebitelské nákupy v podstatě rostou napříč celým spektrem spotřebního zboží. Zvýšený zájem je v letošním roce vidět zejména v případě potravin, elektroniky, farmaceutických výrobků a pohonných hmot. A podobně jako v ČR – i když s menší intenzitou – prožívá Evropa expanzi internetových obchodů.
I když se celkové výsledky maloobchodu lehce vzdálily od nedávných historických maxim nelze hovořit o nedostatečné poptávce. Samozřejmě potenciál k vyšší spotřebě v EU existuje – zvláště když vezmeme v úvahu potlačenou poptávku z titulu přetrvávající vysoké nezaměstnanosti, nicméně spotřeba sama o sobě rozhodně není a nejspíše ani v dalších měsících nebude hlavní brzdou inflace v Unii. Navíc vzhledem k pozitivnímu trendu na trhu práce se dá čekat, že maloobchod se po krátké přestávce v nejbližších měsících opět vrátí k růstu.