MSC Industrial Direct je posledním z tipů investora Lee Samahy na tři průmyslové akcie pro příští rok. Podobně jako u předchozích dvou i zde vidíme povědomý vzorec chování akcie – až do roku 2016 pokles, poté obrat směrem nahoru.
V případě MSC proběhla rally roku 2016 zajímavým způsobem – dvěma obřími skoky, které cenu zvedly zpět na úroveň maxim roku 2014:

Zdroj: FT, Yardeni Research
Do ruda rozžhavený sektor
V předchozím příspěvku jsem poukazoval na to, že PE celého sektoru v posledních době vystřelilo na nová maxima, dnes můžeme v malém grafu uvedeném výše pohledět na vývoj valuačního ukazatele PEG (poměr PE a očekávaného růstu). Teoreticky by mohlo docházet k tomu, že PE je taženo nahoru výrazným zlepšením očekávaného růstu. V takovém případě by PE rostlo, ale PEG by zhruba stagnoval.
Jak je ovšem zřejmé z grafu, i PEG hodně prudce roste. To znamená jediné – náklonnost investorů k průmyslovým akciím není založena na (formálním) zlepšení očekávaného růstu, ale jakémsi obecném zlepšení sentimentu a/nebo snížení požadované návratnosti u tohoto segmentu trhu. Což je ta nejslabší noha ze všech, na kterých může nějaká rally stát a podle PEG je sektor rozžhavený do ruda.
To vše zrovna nezní jako podpůrný argument pro úvahu na téma tří průmyslových akcií pro příští rok, ale takový je prostě současný stav. Cesty z něj (směrem k ochlazení valuací) vedou dvě: Opětovné osekání optimismu a pokles valuací (u PE klesne P), či zlepšení fundamentu, které se projeví zvýšením očekávaného růstu a také následným poklesem valuací. Tentokrát ovšem daným tím, že v PE poroste E. Jak jsme viděli v předchozích dvou konkrétních případech, jejich investiční teze skutečně stojí na očekávaném znatelném zlepšení fundamentu v následujících letech. Jak je tomu u našeho dnešního titulu?
MSC Industrial Direct
MSC Industrial Direct je podle zmíněného investora atraktivní proto, že jí předchozí těžké období přinutilo ke konsolidaci fragmentovaného pododvětví ve kterém se tento výrobce nářadí, strojů na opracování materiálů i materiálů samotných pohybuje. K tomu přidejme agresivní snižování nákladů, které je obranou před poklesem marží. Pokud skutečně dojde v roce 2017 k oživení amerického výrobního sektoru, mělo by se to projevit i na tržbách a ziscích MSC. Její ředitel Erik Gershwind nedávno v (tak trochu povinné) optimistické náladě hovořil o tom, že „pokud se v průmyslu situace zlepší, či jen stabilizuje, společnost dosáhne neuvěřitelného růstu“.
Soudě podle konsenzu na FT zatím analytici v roce 2017 nějakou růstovou raketu nečekají, protože tržby by v roce 2017 měly mírně klesnout, znatelnější zlepšení by se mělo týkat roku 2018. Zisky na akcii by měly růst už v příštím roce. Máme tu tedy další „čekací“ akcii, jejíž investiční teze hovoří o těžkých časech, během kterých se zvýšila efektivita a odolnost firmy a vše bude zakončeno fanfárami v lepších dobách. I zde se tak podívejme, zda toto čekání ulehčuje silný fundament společnosti (v předchozích dvou případech tomu tak bezesporu bylo).
A stejně jako u předchozích dvou průmyslových společností, kterým jsem se věnoval, je tok hotovosti MSC povzbudivý: Společnost dokáže hravě pokrýt své investice tím, co sama vydělá. Pro akvizice, akcionáře a věřitele jí v roce 2015 zbylo asi 200 milionů dolarů (asi 80 % provozního cash flow), ve fiskálním roce 2016 dokonce více než 300 milionů dolarů (díky dezinvesticícm do pracovního kapitálu). Finanční politika zaměřená na mix dividend a odkupů je rok od roku značně proměnlivá, v roce 2016 byly vyplaceny dividendy ve výši 100 milionů dolarů. Rozvaha je velmi silná (poměr čistého dluhu k EBITDA je pod jednou). Za zmínku stojí i to, že beta jako měřítko systematického rizika je tu kolem hodnoty 0,5. Firma by tedy měla být svým (systematickým – neoddiverzifikovatelným*) rizikem znatelně pod trhem.
MSC má tedy také dosti pevný základ, ovšem sousto pro vyloženě růstové investory to určitě není a nebude. Ale to bychom chtěli moc, takovýmto akciím by mělo stačit i udržení relativně nižších růstových temp. Jak jsme viděli výše, investoři sektoru nyní hodně věří a je otázka, zda to už není příliš rozjetý vlak.
*Kandidát na nejdelší „české“ slovo?