Velká část společnosti v USA nevěřícně hledí na to, jak svou hlavu opět vystrkuje Ku Klux Klan, rasismus, extremismus. V Evropě jsou sice podobné jevy zabalené do trochu jiné slupky, ale jejich jádro je stejné. V samém základu jím je strach, který nás ve snaze vyhnout se domnělé, či skutečné hrozbě nakonec může lehce donutit k tomu, že si sami vybereme něco ještě mnohem horšího.
Jak vážná situace skutečně je? Obvykle střízlivě uvažující investor Joshua M Brown na svém blogu The Reformed Broker svým čtenářům nabízí zajímavou finanční paralelu. Ta se odvíjí od rozpoznání toho, co je dlouhodobý trend a co je krátké vzedmutí se protitrendu. Z oblasti trhů si pan Brown nemohl pro podporu svých argumentů vybrat lepší příklad než velmi dlouhodobý pokles výnosů amerických vládních obligací (respektive obecný pokles výnosů málorizikových aktiv).
Jak ukazuje následující obrázek, tento pokles začal na počátku osmdesátých let (tedy poté, co pak Volcker nemilosrdně zchladil americkou inflaci). Primární trend je naprosto zřejmý, čas od času jej narušil onen protitrend, který ale neměl dlouhého trvání a nakonec se vždy otočil dlouhodobě převažujícím směrem:
Pan Brown tvrdí, že naše společnost se pohybuje v dlouhodobém trendu směrem od rasismu, extremismu a podobně. Tedy od podobných hloupostí, které se tváří jako jednoduchá řešení, ale jsou jen bolestivou pastí. Podobně jako na trhu vládních obligací se ale občas objeví protitrend, kdy se zdá, že tyto jevy opět získávají na síle a vše se obrací k horšímu. Ale není tomu tak. Můžeme to vnímat tak, že síly, které tento protitrend vyvolají, se čelem k silám dlouhodobě převažujícím relativně rychle vyčerpají a vše se po čase opět vydá po hlavním proudu.
Podobný pohled je uklidňující a má něco do sebe. Přece jen by ale podle mne bylo dobré něco málo dodat. Nemusíme být totiž tržními znalci, abychom věděli, že existuje fůra jiných grafů, kdy se ukázalo, že krátkodobý protitrend je ve skutečnosti strukturálním obratem a staré časy už se kvůli němu jen tak nevrátí. Konec konců, kdyby pan Brown protáhl graf pár desetiletí do minulosti, už by vyprávěl trochu jiný příběh a uvedený pokles výnosů by vlastně byl protitrendem, který se stal trendem.
Co tedy na výše uvedené úvaze podle mne chybí? Jen to, že rozhodnutí, zda jde jen o krátkodobý protitrend, či strukturální obrat, závisí jen a jen na nás. Jinak řečeno, jen na nás záleží, zda síly protitrendu neustojí tlak sil trendu, či zda nad nimi nakonec zvítězí. Protitrendy na trhu i ve společnosti jsou z mého pohledu dokonce značně užitečné. Během nich totiž vyplave na povrch něco, s čím se ještě musíme vypořádat, jinak trend nebude dál pokračovat.
Investoři si během protitrendu k dlouhodobému poklesu sazeb a výnosů vládních dluhopisů museli srovnávat v hlavě, zda inflace přece jen nezačne znovu růst, zda centrální banky nepřepalují stimulaci, či vlády své zadlužení a výdaje. Jinak řečeno, muselo být upevněné přesvědčení, že se jde určitým směrem. I naše dnešní společnost, respektive každý z nás, si musíme srovnat v hlavě, na čem vlastně záleží, kam chceme a kam nechceme jít. Tedy zda vytvoříme jen protitrend, či strukturální obrat. A zde i já věřím v to, co pan Brown a řada dalších.