Kurz společné evropské měny vůči americkému dolaru odstartoval v druhém letošním kvartálu několikaměsíční jízdu, kterou přerušuje až v posledních týdnech. Kurz se konsoliduje a testuje setrvání v růstovém kanálu. Vystoupení naznačuje korekci, ke které nyní najdeme důvody i ve fundamentálním vývoji.
Ekonomika eurozóny ztrácí prostor pozitivně překvapovat
Euru na páru s dolarem dlouho nahrávalo, že trh začal do svých očekávání zapracovávat postupný konec QE v eurozóně. Hlavní motivací byly zlepšené výkony ekonomiky eurozóny, která začala oživovat vyšším tempem, než se dříve předpokládalo. Inflace (zvláště jádrová) sice zůstává níž, ale to nijak nebránilo očekáváním, že nákupy dluhopisů do bilance centrálních bank začnou brzy klesat. ECB samotná o takovém kroku zprvu nemluvila vůbec, pak ho naznačila jen velmi zlehka, ale ani to nedokázalo trh v jeho přesvědčení zviklat.
Co ovšem můžeme čekat víc? Pro euro by bylo ideální zvýšení inflace, jenže odhady tímto směrem nemíří. Inflace by podle ECB i tržního odhadu měla příští rok zpomalit oproti aktuálním hodnotám (na 1,2 %) a ještě v roce 2019 má zůstat značně pod cílem (1,5 %). Z reálné ekonomiky chodí stále dobrá čísla, ale prostor pro další překonávání odhadů se podle nás vyčerpal. Jednak se upravila samotná očekávání, a také data se na poměry eurozóny dostala vysoko. Například průmyslový index PMI (v září 58,2 b) už je nedaleko svým maximům.
ECB těžko překvapí jestřábím postojem
ECB má klíčové informace o budoucnosti QE odhalit na říjnovém zasedání (26.10.) a hráči na euru do ní vložili nemalé naděje. Banka je nemusí zklamat, neboť nějaká forma omezení QE se zřejmě chystá. Podle nás ovšem těžko překvapí na jestřábí straně. Jednak je tu zmíněná inflace, která je pro ECB stále jediným cílem, a dále pak to vypadá, že mezi bankéři panují značné neshody. Nedávné kuloární zprávy odhalily tradiční spor Německo+sever vs. jih o to, jak rychle odebírat měnovou podporu.
Německé volby jako menší komplikace
S kartami rozdanými německými voliči to vypadá na delší hru o novou koaliční vládu. Složitější to bude se vztahem k EU i s reformami, ale žádné drama se určitě neděje. Volební výsledek může teoreticky podpořit opatrnost ECB s ústupem od měnové podpory, ovšem faktory jako inflace, ekonomická výkonnost či názorové rozdíly v radě budou podstatnější. Euru každopádně německé volby do noty nehrají.
Zvyšování sazeb Fedu zpět ve hře
Poměrně dlouho se finanční trhy čím dál více odkláněly od výhledu americké centrální banky, který stále počítal (a počítá) s poměrně rychlým zvyšováním úrokových sazeb (+165 bps, tj. 6-7 zvýšení do konce 2020). Oznámení kvantitativního utahování se všeobecně čekalo, ale příští růst sazeb trh ještě nedávno předpokládal až v závěru příštího roku. To se však změnilo. Data z americké ekonomiky už nejsou tak slabá a nepřekvapují negativně, což bylo po několik měsíců skoro pravidlem. Navíc samotný Fed na svém posledním zasedání jasně sdělil, že s pokračujícím růstem sazeb počítá. Podle nás příští zvýšení sazeb přijde v prosinci; trh s tím kalkuluje zatím zhruba z poloviny a jeho přesvědčení má tedy prostor růst. Také tržní očekávání trajektorie sazeb v dalších letech se mohou posouvat výš.
Eurodolar má prostor pro korekci
Výše zmíněné faktory hovoří krátkodobě proti euru, respektive ve prospěch amerického dolaru. Za důležitější přitom považujeme témata na evropské straně, tedy zejména ECB, neboť za letošním vzedmutím kurzu vidíme hlavně očekávání o její politice. Trh je na související zprávy stále docela citlivý. Kurz by mohl korigovat dosavadní zisky aspoň v příštích týdnech, než se začne znovu silně spekulovat o důležitém říjnovém zasedání ECB. Jak to navíc nyní vypadá, toto jednání by euro asi poslat vzhůru nemělo. Kurz eurodolaru se už po své jízdě konsolidoval a ze zisků mírně ubral. Pro pokles však má podle našeho soudu ještě slušný prostor a může se ponořit až do oblasti 1,15-1,16.