Pictet ve své nové analýze tvrdí, že „celkový hospodářský výhled vypadá přiměřeně dobře“. Tedy minimálně pro bezprostřední budoucnost a vyspělé trhy. V USA tomu tak z velké části je díky fiskální expanzi současné vlády. A dokonce se zdá, že určitý útlum, který byl v první polovině roku znát v Evropě, byl nakonec skutečně jen přechodným jevem. Podívejme s pár komentáři se pohled Pictetu detailněji, včetně jeho doporučených investičních pozic. A přidáme i pár úvah o Číně.
Vedle zmíněného povzbudivého vývoje Pictet poukazuje na nejistotu danou americkou obchodní politikou, cykličností oné fiskální expanze, vývojem v Itálii a zejména tamními jednáními o rozpočtu. K tomu musíme přidat problémy na některých rozvíjejících se trzích. Zde za pozornost stojí zejména obnovená čínská snaha o stimulaci (viz níže) a nadcházející volby v Brazílii. Akcie podle Pictetu nejsou zrovna levné, ale na hrává jim stále slušný fundament spolu s fůzemi a akvizicemi.
Následující tabulka už ukazuje konkrétní pohled Pictetu na jednotlivá investiční aktiva. Pozitivně vnímá společnost euro a akciové trhy v Evropě a Japonsku, k tomu má býčí postoj u hedge fondů a private equity fondů. Naopak negativně vidí další vývoj u vládních obligací v Evropě a to jak na periferii, tak v jádru měnové unie. Stejně tak vidí americké korporátní obligace s nízkým ratingem.
Zdroj: Pictet
Jedním z dominantních témat úvahy Pictetu jsou samozřejmě obchodní tenze. Zde poukazuje na jednu možnou vazbu: Pokud si americká ekonomika povede dobře, může to amerického prezidenta povzbudit, aby ještě více zvyšovat tlak na ty země, které považuje za záporáky na poli mezinárodního obchodu. Něco na tom může být, i když ono predikovat vývoj neřízených střel je velmi složité. Pokud každopádně tuto úvahu dotáhneme do konce, mohlo by se stát, že čím lépe bude v USA, o to hůře bude jinde. Nebo minimálně v Číně.
Čtenář by mi mohl namítnout, že zatím se žádný čínský kolaps vyvolaný obchodními třenicemi nekoná. Z analýzy Pictetu lze vybrat jeden graf, který v této souvislosti hodně vysvětluje – ukazuje vývoj klíčových sazeb v čínském finančním systému:
V jádru věci se tedy děje následující: Američané se poměrně hrubou silou snaží přesunout výrobní sektor z Číny zpět domů (a asi jim jde ještě o více), Čína reaguje mimo jiné tím, že domácí výrobě pomáhá monetární i fiskální stimulací. Vedle uvedeného poklesu sazeb snížila PBoC požadované rezervy, atd. V konečném důsledku se tedy skutečně žádné ekonomické drama nekoná. Jenže pokud se na věc podíváme s odstupem, už tak růžově (pro Čínu) nevypadá:
Tento proces je totiž v podstatě přesně opakem toho, co by Čína potřebovala. Jí by značně prospívaly spíše utaženější finanční podmínky (mimo jiné ukončení finanční represe domácností), které by vedly k pomalému, ale znatelnému splasknutí úvěrové bubliny. K tomu by ale bylo třeba „polštáře“ silné poptávky domácí i zahraniční táhnoucí nahoru ekonomickou aktivitu.
Američané tedy nyní fakticky tlačí Čínu ještě hlouběji do problémů, kterých by se měla naopak co nejdříve zbavit. Ale na první pohled to je maskováno tím, že stimulovat se stále dá. Scénářů, jak tato hra nakonec může skončit, samozřejmě vymyslíme dost. A mimochodem je pozoruhodné, jaká vlna zkázopraveckých věšteb se zvedá pokaždé, když nějaká centrální banka na západě začne stimulovat. Ale v případě Číny (první/druhé největší ekonomiky na světě a mizernou dluhovou dynamikou) se tak nějak předpokládá, že tam se vždy vše nějak urovná. Tak uvidíme.