Německá kancléřka Angela Merkelová je neúspěšnější politickou postavou na světě. Tvrdí to The Atlantic na základě úspěchů a délky aktivní politické činnosti Merkelové, která „změnila pravidla německé politické kultury dominované muži a „během toho transformovala i celou svou zemi“. Ta se totiž stala otevřenější vůči ambiciózním ženám. Projevuje se to i počtem žen ve vládě. Nedokázala to „trpělivým vyčkáváním, až na ni přijde řada“. Její úspěch stál naopak na vytrvalosti, poctivé přípravě a na tom, že držela na uzdě své ego.
Pokud existuje nějaký „model Merkelové“, podle kterého by se mohly řídit i jiné ženy, pak jeho základem jsou i „chladné kalkulace a pokud je to nutné, také bezohlednost“. Merkelová „využila šance v době, kdy padla berlínská zeď“. V devadesátých letech ji do své vlády vybral Helmut Kohl. Nakonec ale napsala článek, ve kterém tvrdila, že strana je důležitější než její tehdejší vůdce. Tím uzavřela Kohlovu éru a otevřela éru Merkelové.
The Atlantic tvrdí, že Merkelovou nedokázali rozházet ani takoví „demagogové“ jako Donald Trump, Vladimir Putin či Recep Tayyip Erdogan. Když například Vladimir Putin během návštěvy Merkelové pustil z vodítka svého labradora, německá kancléřka to později komentovala se slovy, že ruský prezident si potřebuje dokázat, jak je silný. „Vyrůstala ve stejném totalitním prostředí jako Putin a je si dobře vědoma, že byl vycvičen v KGB. Zlost vnímá jako zbytečnou emoci, kterou si nemůže dovolit, a pokud si chce Merkelová dopřát nějaké drama, jde navštívit operu,“ píše The Atlantic.
Merkelová ve vztahu k mužům používá specifickou vyjednávací taktiku. Nechá je tak dlouho povídat, „až jim dojde pára.“ Když pak přijde její čas, jedná s klidem a na základě faktů, na bombastičnost nereaguje bombastičností, ale umírněností. Dalším prvkem jejího „manuálu na úspěch“ je její postoj k funkci. Tu bere jako zaměstnání a ne jako něco, by mělo tvořit její identitu. „Dál se baví s Trumpem a s Putinem, protože to vnímá jako část své práce. Urážky a útoky nevnímá osobně, ale jako součást své práce, i když je to někdy těžké,“ tvrdí The Atlantic.
„Merkelová si jednoznačně užívá moc, která je pro ni nástrojem, jak dosahovat politických cílů včetně prosazení minimální mzdy, uzavření německých jaderných elektráren po havárii ve Fukušimě či záchrany eura v roce 2008,“ míní The Atlantic. Německá kancléřka ale nedává svou moc najevo drahými jachtami, soukromými letadly či rezidencemi. Se svým manželem žije v bytě v centru Berlína, ve kterém už bydlí po celá desetiletí. Na zvonku je pouze její jméno. A pečlivě si střeží svůj osobní život, což může pomáhat tomu, jak dlouho se udržela ve funkci. Pokud totiž lidé nevidí vaší tvář každý den, neunaví je tak rychle.
Významnou vlastností Merkelové je vytrvalost a trpělivost. Projevilo se to například ve chvíli, kdy Donaldu Trumpovi s mapou v ruce vysvětlovala, kde všude v USA vytváří německé automobilky pracovní místa. The Atlantic tvrdí, že přednosti Merkelové jsou dobře patrné ve srovnání s britskou premiérkou Theresou Mayovou – Merkelová by totiž „nikdy nepřipustila, aby v případě brexitu došlo k tak zablokované situaci“.
Kariéra Merkelové není samozřejmě bez krizí. Její přítel Henry Kissinger ji například obvinil z toho, že ohrozila svou zemi přílivem uprchlíků. A její uprchlická politika má za následek i to, že krajně pravicová AfD je nyní v Bundestagu. Největší slabostí Merkelové je ale komunikace. The Atlantic se domnívá, že „není schopna budit nadšení v davech či plně vysvětlit, proč činí určitá rozhodnutí“. Kancléřka se to snaží nahradit tím, že v lidech budí pocit, že oddaně pracuje pro ně. A jednoznačně může sloužit jako model jak pro politiky, tak pro političky, uzavírá The Atlantic.
Zdroj: The Atlantic