Vysoká inflace oživila debatu o tom, jak ji vlastně ovlivňuje vývoj mezd. Elena Bobeica, Matteo Ciccarelli a Isabel Vansteenkiste na stránkách VoxEU prezentují výsledky své analýzy zaměřené na mzdové spirály v USA a Evropě. Podle nich existuje hned několik faktorů, které ovlivňují sílu reakce inflace na rostoucí mzdy.
K současné vysoké inflaci podle ekonomů přispívá vývoj cen ropy, změny ve struktuře spotřebitelské poptávky a přetrvávající úzká hrdla ve výrobních vertikálách. Hodně se diskutuje o tom, jak moc je vysoká inflace přechodná a jak rychle pomine. Právě v této souvislosti bude hrát významnou roli mzdový vývoj a to, jak se bude promítat do cen spotřebního koše.
Ekonomové se nezaměřili na pouhý vývoj mzdových nákladů, ale upravují jej o vývoj produktivity. Takové měřítko totiž reflektuje skutečné nákladové tlaky vytvářené mzdami. Data pak ukazují, že tyto tlaky se promítají do tlaků inflačních více v době, kdy jsou inflační očekávání ukotvena jen slabě a v obdobích celkově vyšší inflace. Tyto faktory podle ekonomů působí systematicky. V neposlední řadě pak záleží na tom, jaká je povaha šoku, který vysokou inflaci způsobil. Jak se projevuje?
Data ukazují, že pokud je vysoká inflace způsobena poptávkovým šokem, existuje vyšší pravděpodobnost, že růst mezd převyšující produktivitu začne inflaci ovlivňovat. Pokud ekonomika naopak prochází nabídkovým šokem, tato pravděpodobnost klesá. Jinak řečeno, vývoj mezd (relativně k produktivitě) je z hlediska inflace méně důležitý v době, kdy hospodářství prochází nabídkovým šokem a opak platí o období, kdy působí šok poptávkový.
Podle ekonomů může tento rozdíl odrážet délku trvání jednotlivých šoků. Z historického hlediska totiž platí, že poptávkové šoky trvají obvykle déle než nabídkové. K tomu může hrát roli i větší množství domácností s nižší elasticitou poptávky. Déletrvající pozitivní poptávkové šoky totiž vedou k růstu příjmů domácností a vyšší příjmy obvykle souvisí s klesající citlivostí na ceny. To ve výsledku vede k silnější vazbě mezi vývojem mezd a cen, protože firmy tuto klesající citlivost více využívají ke zvyšování prodejních cen.
Ekonomové dodávají, že vazba mezi mzdami a cenami je silnější i u monetárních šoků a šoků, které mají svůj základ na trhu práce. V těchto případech je ale vazba stále slabší než u typicky poptávkových šoků. Vliv pak podle dat má i mezinárodní otevřenost ekonomiky a jednotlivých sektorů s tím, že čím větší tato otevřenost je, o to slabší je vazba mezi mzdami a inflací. A podobně podle ekonomů působí i růst tržní síly firem.
Ekonomové tedy tvrdí, že ve vztahu k inflaci nejde pouze o samotný růst mezd, ale i o stav ekonomiky a povahu šoku, kterým hospodářství prochází. Pokud jde například o šok nabídkový a v ekonomice jsou pevně ukotvena inflační očekávání, akomodační monetární politika růstem mezd inflaci pravděpodobně výrazně nezvýší.
Zdroj: VoxEU