Na dnešní den připadá smutné výročí ruské invaze na Ukrajinu. Přesně před rokem německý DAX v návaznosti na tyto tragické události otevřel skokově o 600 bodů (4,4 %) níže. Cena ropy Brent v ten samý den poskočila až o 9 % na 105,7 USD/barel, ale nakonec zavřela jen o 2,3 % výše na 99,08 USD. Cena zlata vzrostla až o 3,3 % na 1972 USD/tr. unci, ale nakonec zavřela bez větších změn. Cena ropy se v následujících dvou týdnech vyšplhala až na 139 USD, zatímco cena zlata se zastavila až na 2070 USD. S těmito vrcholy v první polovině března korespondovala lokální minima na akciích. Rovněž dnes již nikoho nepřekvapí, že ve stejné době došlo i k vrcholu na evropském trhu se zemním plynem, jehož cena se zastavila až na 335 EUR/MWh. Takto vysoké hodnoty jsme pak zaznamenaly ještě jednou na konci srpna, kdy vrcholily obavy z potenciálního nedostatku plynu během zimy. Jenom pro úplnost dodejme, že nyní se tato cena pohybuje kolem 50 EUR/MWh. Cena plynu se v minulém roce stala spolehlivým vodítkem pro další vývoj evropských akcií. Škoda jen, že člověk v té době nevěděl, kam se cena plynu vydá.
Zatímco ještě na podzim se německý DAX propadal na nová dvouletá minima, nyní jsme již ve zcela odlišné situaci, kdy se tento index nachází zhruba 5 % od svých historických maxim. Pro mnoho investorů je něco takového naprosto nepředstavitelného, když kousek od hranic EU zuří válka, úrokové sazby ECB jsou nejvýš od roku 2008 a sazby amerického Fedu byly takto vysoko naposledy v roce 2007.
Historie se bohužel opakuje, a to platí i o válkách, které lidstvo provázejí od nepaměti. Ostatně již nejstarší biblické příběhy jsou plné válek a nezdá se, že by se lidský druh v tomto ohledu byl schopný nějak poučit. Minulost se pořád dokola opakuje i na trzích, když s určitými výjimkami kolektivní moudrost investorů pravidelně vítězí nad kontrariánskou menšinou. O kolektivní moudrosti trhů jsem psal v minulém roce v dubnu, kdy jsem došel k závěru, že trh jako celek dokáže celkem spolehlivě odhadovat další vývoj. Při pohledu na druhou světovou válku jsme si ukázali, že kolektivní moudrost trhu naprosto selhala v odhadu dopadů mnichovské dohody, po jejímž podpisu následovala na trhu euforie. Poté se ale akciové trhy správně odrazily od dna po záchraně většiny britského expedičního sboru u Dunkerqeu a ku příkladu německé akcie dosáhly svého vrcholu, když se německá armáda zastavila těsně před branami Moskvy.
O moudrosti trhu mnoho vypovídá i vývoj ceny ropy během války v Kuvajtu na začátku 90. let. Irácká invaze do Kuvajtu začala 2. srpna 1990. Cena ropy WTI během pár dní poskočila v reakci na tuto invazi z 20 USD/barel až na 28 USD a její cena pak vrcholila 11. října kolem 40 USD v návaznosti na projev amerického prezidenta Bushe a jeho vyjádření, že situace si vyžaduje přímý vojenský zásah. Od této doby již cena ropy začala klesat a obrat nepřineslo ani odstartování vojenské operace Pouštní bouře, během které byl Kuvajt osvobozen. Vpředvečer spojeneckého útoku na Irák poskočila ropa z 30 USD až na 32,75 USD. V den útoku 17. ledna 1990 ale ropa rovnou otevřela propadem pod 25 USD a do 18. ledna bylo vymalováno, když cena ropy propadla dokonce pod 20 USD, neboli na úroveň před samotnou iráckou invazí. Z toho vychází, že pro trhy je nejhorším faktorem nejistota v kombinaci s relativně vysokou pravděpodobností černého scénáře. Jakmile se ale začne trochu vyjasňovat, a to i ve formě otevření nového velkého válečného konfliktu s rychlým koncem, investoři velmi rychle přepočítávají ceny aktiv po vyloučení toho nejhoršího scénáře. Investoři si totiž v Kuvajtu rychle uvědomili, že spojenecká armáda má obrovskou lidskou, materiální a technologickou převahu, a že to bude otázkou pouze několika dnů či týdnů, než se situace v Perském zálivu uklidní.
Historie býčích trhů má dlouhý seznam strašáků, přes které se trhy musely pomalu probíjet. Podívejme se na další příklad kolektivní moudrosti trhů, tentokrát však při absenci válečného konfliktu. Když se podíváme na odraz od dna na jaře 2009, tak situace byla doslova zoufalá, celý svět se nacházel v hluboké ekonomické recesi, předstihové ukazatele indikovaly pokračování tohoto propadu, v Evropě docházelo na týdenní bázi k státní záchraně nějaké velké bankovní instituce a důvěra investorů byla na bodě mrazu. Již v té době jsem byl aktivní na trhu a moc dobře si pamatuji, jak jsem se během jara 2009 bránil uvěřit, že by odraz od dna mohl být něčím větším než jen rally na medvědím trhu, a proto jsem takticky vyčkával v penězích se strachem, že to nejhorší přece nemůže být za námi. Říkal jsem si, že v takové situaci mohou akcie nakupovat jenom blázni. Logicky svou roli zde sehrál přetrvávající strach z černých událostí, které nadále silně rezonovaly v hlavách investorů, a bylo nesmírně těžké opustit tento mód přehnané opatrnosti, kdy se člověk s trochou nadsázky bál na trhu i vlastního stínu. Jak už to bývá, při pohledu zpět to byla obrovská příležitost, kterou velké množství investorů promrhalo, ať už se jí neúčastnili vůbec, brzo z ní vyskočili, nebo naskočili až příliš pozdě. V životě už to tak někdy bývá, že ten, kdo všechny označuje za blázny, sám končí jako blázen.
Úplně stejně se teď mnoho investorů chytá za hlavu a ptá se, jak je možné, že ti blázni nakupují akcie, prodávají ropu a zlato při všech těch problémech s inflací, sazbami, válkou atd. Věc se má jednoduše tak, že nikdo na trhu s přesností neví, co nás v blízké době čeká na akciovém trhu, nebo jak se bude letos vyvíjet ekonomika. Ostatně s recesí nás ekonomové straší již od loňského léta, a tak není divu, že mnoho investorů si již na zprávy o blížící se recesi zvyklo, a jsou vůči nim stejně otupělí jako vůči novým zprávám z ukrajinského bojiště. Je totiž dost možné, že nový býčí trh již započal, a strach z toho, že by mohl investorům uniknout mezi prsty, je obrovský. Teprve čas ukáže, jestli současná rally je již definitivní tečkou za medvědím trhem, a správnou otázkou v této situaci by spíš mělo být, kolik jsem ochotný riskovat a vsadit na to, že to nejhorší je nyní již za námi. Neustálé opakování aktuálních problémů, tvrdohlavé trvání si na svém, lpění na včerejších myšlenkách, odmítání vidět věci z delší perspektivy a ignorace toho, co nám říká trh, obvykle není tou nejlepší cestou k úspěchu v extrémně náročném a dynamickém burzovním světě.