Pravidlo dvaceti a index utrpení v létě 2023

Při pátku jedna oddechovka – co nyní říká tzv. pravidlo dvaceti a co tzv. index utrpení? Možná nejvíce to, že pravidla mají své limity.

Následující obrázek ukazuje součet inflace a PE, tedy poměru cen akcií k ziskům na akcii. Pravidlo dvaceti vzniklo tak, že podle historických pozorování by tento součet „měl být“ právě dvacet. Z grafu začínajícího počátkem devadesátých let bychom nějaký jasný standard odvodili těžko, ale mezi lety 2000 – 2019 jsme v průměru hodně zhruba kolem dvaceti:

Zdroj: Twitter

Pokud bychom brali dvacítku za bernou minci, valuace by nyní musely klesnout asi o 4 procentní body na to, abychom se na ní dostaly. Jinak řečeno, PE by místo cca 19 muselo být na 15. Nebo by muselo dojít k rychlému poklesu inflace, což je velice pravděpodobně varianta, které věří většina na trhu. Mimochodem včera jsem psal o „pro a proti dalšímu zvedání sazeb“, což je do značné míry pro a proti přesvědčení o relativně rychlém poklesu inflace.

Metodologickou slabostí pravidla dvaceti je podle mne zejména deflace. Vezměme si extrémní příklad: Ekonomika padne do poptávkové deflace, ceny klesají 2 % ročně, ekonomická aktivita mrzne. Nicméně pravidlo dvaceti by v takovém případě implikovalo férové PE na 22. Tedy valuace dosažitelné jen v prostředí pro akcie hodně přívětivém. Stejnou metodologickou slabostí trpí i tzv. index (ekonomického) utrpení, jehož vývoj ukazuje dnešní druhý graf. Jde o prostý součet inflace a míry nezaměstnanosti:

Zdroj: Twitter

Sčítání inflace a nezaměstnanosti má svou jednoduchou logiku v tom, že čím vyšší čísla jsou, o to obecně ekonomicky hůře. Graf v této logice ukazuje „zlatá“ padesátá a šedesátá léta a návrat k nim v druhé polovině předchozího desetiletí. Ani tento ukazatel ale není konstruován pro deflaci spojenou s ochlazováním ekonomické aktivity. Ve výše uvedeném případě by index utrpení při 2 % deflaci a třeba 10 % nezaměstnanosti vycházel na 8. Stejně jako při 2 % inflaci a 6 % nezaměstnanosti. Z hlediska přívětivosti ale určitě nejde o ekvivalenty.

Pokud bychom chtěli zavítat do světa finance fiction, mohli bychom vytvořit fůzi obou konceptů, protože oba váží stejně jeden (procentní) bod nezaměstnanosti, inflace a valuací akcií. Mimo svět fi-fi bych pak uvedené bral jako odpočinkovější výlet do světa ekonomie a trhů. A možná hlavně připomínku, že některá pravidla a indikátory mohou relativně dobře fungovat v určitém prostředí a nastavení. Ale mimo tyto hranice se rozpadají. Nebo jsou taková pravidla všechna?