Krvácející důchodový účet, stále hladová pokladna úřadů práce a velikášské projekty návrhářů sociální politiky jsou už obehrané písničky. Inovaci do malování čertů na zeď v oblasti veřejných financí nám „naštěstí“ přináší mezinárodní arbitráže vedené proti České republice či jejich možnosti. O 10,4 mld. Kč pro CME byly již popsány stohy papíru, na obzoru jsou však další kauzy. Největším případem je žaloba japonské Nomury požadující po ČR odškodné ve výši 42 mld. Kč. Rakouská společnost Medienbeteiligungs a Ivan Kaufmann, vlastnící Mediaprintu, chtějí vysoudit 5 mld. Kč. Odmítnutá izraelská stavební společnost by mohla usilovat o náhradu ušlého zisku ve výši 2 mld. Kč. Ve hře je ještě italský Investmart, jehož pohár trpělivosti přetekl, když dva členové představenstva Fondu pojištění vkladů hlasovali pro podání návrhu na vyhlášení konkurzu na UB i přesto, že fond není věřitelem Union banky. Invesmart získal majoritní podíl akcií Union Group (cca 60 %) a 22,6% akcií Union banky převzetím závazků RPL (related party loans) ve výši 2,6 mld. Kč.
Pokud by ČR prohrála všechny možné arbitrážní pře, musela by vyplatit až 62 mld. Kč. Loni se státní dluh zvýšil na 369 mld. Kč (17,4% HDP), veřejný dluh podle předběžných výsledků na cca 450 mld. Kč (19,8% HDP). Podle našich projekcí, které již zahrnují odškodné pro CME, by na konci letošní roku mohl státní dluh vystoupit na 525 mld. Kč (22% HDP), veřejný dluh téměř na 600 mld. Kč (25% HDP). Přičteme-li dalších 52 mld. Kč, pokud by ČR byla donucena zaplatit všem výše zmíněným společnostem, vyšplhal by se státní dluh na 578 mld. Kč (24% HDP), veřejný dluh na 650 mld. Kč (27% HDP).
David Marek