Jak si prezident Barack Obama vede ve fiskální oblasti? Zdědil nejhorší ekonomickou krizi od dob Velké deprese a rozpočtový deficit, který po potřebné záchraně poskytnuté soukromému sektoru a sérii nedomyšlených snížení daní dosahoval téměř biliónu dolarů. Jeho stimulační balíček spolu s podporou finančního sektoru, nízkými sazbami a kvantitativním uvolňováním zabránil další recesi. A zaslouží si pochvalu i za to, že Spojené státy jako jediné mezi rozvinutými ekonomikami jdou nyní cestou podpory růstu, namísto snahy o úspory.
To je ale jen jedna strana mince. Jeho první dva roky ve funkci musíme posuzovat i z hlediska jeho schopnosti anticipace zítřejších potřeb ekonomiky. Zde již obrázek není tak pozitivní. Po volbách pravděpodobně dojde k postupnému vyprchání stimulace a ekonomika USA bude fiskální politikou brzděna právě ve chvíli, kdy potřebuje další růstový impuls. Vláda se tak spoléhá na Fed a další kvantitativní uvolňování, studie ale ukazují, že na růst v roce 2011 bude mít jen malý vliv. Ze strany fiskální politiky by tedy měla přijít větší podpora, abychom zabránili druhé recesi.
V ideálním světě by se prezidentu Obamovi podařilo pokročit ve fiskálních reformách, které by zmenšily deficit a vytvořily klima, ve kterém by se žádný z investorů neobával další stimulace. To se bohužel nestalo, naopak. Slovo „stimulace“ je již nyní považováno za nadávku a to i mezi členy vlády. Jediná možnost, jak to změnit, je kvůli načasování voleb dostupná v roce 2011. Prezident sice vytvořil radu zabývající se dluhem, složenou ze zástupců obou hlavních politických stran. Radou navržené změny mají ale nulovou šanci na implementaci v roce 2011.
Situace je vedle současného stavu v Kongresu zhoršována tím, že neexistují důvody pro řešení deficitu. Sazby leží mimořádně nízko a dluhopisoví investoři nejsou výrazně znepokojeni. Sazby budou blízko nuly, dokud nedojde k růstu inflace, a opakované vlny averze k riziku budou jen tlačit více investorů do dolaru a amerického vládního dluhu. Stejně budou fungovat masivní intervence Číny zaměřené na prevenci posílení renminbi.
Rizikem je samozřejmě to, že se najednou něco zlomí a investoři se probudí. Spustit to může krize vlády některého ze států USA, či pochopení toho, že kvůli situaci v Kongresu je vyřešení střednědobé fiskální krize nemožné. Jen pak si politici vzpomenou, že vedle federální dluhu tu jsou i další závazky spojené se zdravotnictvím, vládami jednotlivých států a penzijním systémem. Jedině šok přicházející z dluhopisového trhu může tuto slepou uličku vyřešit.
Uvedené je výtahem z „A presidency heading for a fiscal train wreck“ od Nouriela Roubiniho.
(Zdroj: FT)