V Číně probíhá posun od merkantilistického růstového modelu k modelu založenému na domácí poptávce. K tomu se přidává potřeba zvýšit produktivitu domácích firem. Jaký bude mít tato změna vliv na země OECD?
Namísto toho, aby Čína odčerpávala růst ze zemí OECD, začne jejich ekonomiku podporovat. Její dovozy totiž porostou rychleji než vývozy, takže rozvinuté země budou muset přestat s kritikou čínského modelu růstu. Čínská měna pak ztratí tendenci ke spontánnímu posilování a namísto toho bude mít tendenci k oslabování. Země se totiž posune k obchodním deficitům a v důsledku toho Čína přestane akumulovat zahraniční měnové rezervy a začne je ztrácet. Tento vývoj je patrný již nyní a jeho výsledkem bude i to, že poklesne část globální likvidity dodávaná Čínou. Dá se tak čekat, že postupně utichne celá diskuse o čínském merkantilistickém růstovém modelu, kurzu renminbi a přebytečných úsporách v této zemi.
První graf ukazuje vývoj čínské obchodní bilance. Dříve či později se její obchodní přebytek přehoupne do strukturálního deficitu – půjde o důsledek toho, že růst domácí poptávky bude rychlejší než růst poptávky v jiných zemích. Renminbi tak již nebude strukturálně silnou měnou, ale bude oslabovat.
Protože již nebude nutné bránit renminbi v posilování, centrální banka PBoC přestane akumulovat rezervy, ty začnou klesat a Čína již nebude podporovat globální růst likvidity. Vývoj zahraničních měnových rezerv shrnuje druhý graf (šedě je meziroční změna):
(Zdroj: Natixis)