Během posledních pěti let byl akciový trh velmi volatilní. V současné době čelíme nejistotě ohledně fiskálního vývoje v USA, v Evropě se to týká zejména Itálie. Domnívám se ale, že fundament na trhu je stále silný a současná negativa překonáme. Americká ekonomika získala momentum, které táhne zejména trh s bydlením, a ten je pro oživení klíčový. Jeho pozitivní vliv by mohl být dokonce větší než vliv fiskální politiky.
Evropu trápí silné euro. Když se jeho kurz dostal na 1,37, bylo to téměř šílené, dnes leží na 1,30. Stále se však domnívám, že Mario Draghi bude muset použít slovní intervence na jeho další oslabení a zároveň snížit sazby. I tak ale bude růst v Evropě dlouhodobě nízký. Draghi slíbil, že zabrání bankovní krizi a tomuto slibu věřím. Dá se tedy čekat, že ECB bude poskytovat likviditu a riziko velké krize je v podstatě eliminováno. Problém představuje zmíněný nízký růst, který ale trochu podpoří uvolněná politika ECB. Situace v Evropě by tak neměla představovat brzdu pro americké akcie.
V říjnu 2007 se americké akcie dostaly na historická maxima, na podobných úrovních se ceny pohybovaly i před 12 lety v lednu roku 2000. Obrovský rozdíl ale spočívá v tom, že tehdy se akcie obchodovaly s PE 30, nyní je to kolem 15 či dokonce 14 a zisky leží na historických maximech. Během krize byly významně sníženy dividendy, finanční firmy je na dřívější úrovně stále nezvedly, společnosti z jiných odvětví tak ale učinily. Fundament, který trh táhne nahoru, je tak celkově silný a mnohem zdravější než v roce 2000 či 2007. Nákup dluhopisů představuje v současné době pojištění proti riziku. Podle mého mínění je to ale jedno z nejdražších pojištění, které lze získat. Mám za to, že za tu cenu nestojí a návratnost vašich investičních portfolií bude nákupem dlouhodobých vládních dluhopisů poškozena.
Při nízkém úročení není atraktivní ani hotovost. Lidé však vidí, že svět se nezhroutil a tak se postupně opět obracejí směrem k akciím. Dividendové akcie mají dividendový výnos 2 – 4 %, v některých případech ještě více. Investoři takové tituly, které nesou pravidelný příjem, ve svých portfoliích potřebují. A dluhopisové trhy ani hotovost jim je neposkytne. Valuace podobných titulů je navíc stále velmi přijatelná. Podíl firem vyplácejících dividendy v indexu S&P 500 v současné době roste, předtím roky klesal. Najdeme tak 350 – 400 firem platících dividendy, asi 200 akcií má dividendový výnos 2,5 – 3 %. A když nakoupíte akcie zahraniční, dividendový výnos bude ještě vyšší. Budoucí inflace se bude pohybovat mezi 2 – 4 %. To je prostředí, které akciím a firmám vyhovuje, je to pro ně ideální stav. Negativní by byla inflace vyšší, dosahující více jak 5 %, ta ale není pravděpodobná.
Ohledně evropských akcií jsem byl opatrný. Nyní se prodávají za deseti až jedenáctinásobek zisků, protože jim hrozí velká rizika. Ale rozhodně i v Evropě najdeme dobrou hodnotu. Velmi se mi líbí rozvíjející se trhy. Jejich PE dnes dosahuje 10 – 15, v porovnání s historií to je velmi rozumná valuace, a to zejména s ohledem na očekávaný růst. Tyto ekonomiky totiž budou podle mého mínění v následujících deseti letech tahounem globálního růstu. Jediné dluhopisy, které jsem kdy nakoupil, byly dluhopisy spekulativní. I jejich ceny ale nyní leží poněkud vysoko. Nicméně je držím do doby splatnosti a příjmy reinvestuji. Kvůli udržení likvidity držím nějakou hotovost, zbytek portfolia tvoří akcie. Zlatem nadšený nejsem, protože jeho cena je nyní nastavena na hyperinflaci nebo konec světa. A ani k jednomu se podle mě neblížíme. Drahé jsou i komodity a ropa.
(Zdroj: Knowledge@Wharton)