Zpomalující růst čínské ekonomiky tvrdě dopadá na finanční hospodaření čínských firem. Sektory od aerolinií přes ocelářství po domácí spotřebiče proto rostoucí měrou tlačí na Peking, aby jim pomohl. Většinou úspěšně.
Společnosti kotované na čínských burzách loni na dotacích obdržely 85,7 mld. jüanů (téměř 14 mld. USD), což v meziročním srovnání představuje 23% nárůst. Jejich zisky přitom vzrostly jen o 1 %. Objem subvencí představoval přes 4 % loňských zisků, zatímco mezi lety 2009-2011 činil kolem 3 %.
Státní pomoc – ať už od místních úřadů, či od centrální vlády – může mít nejrůznější podobu a odůvodnění. Zahrnuje poskytování levných pozemků, daňové úlevy, podporu při splácení úvěrů nebo přímé finanční injekce. Subvence jsou vypláceny například na výzkum a vývoj, úsporu energií nebo na podporu ochrany životního prostředí.
Největší příjemce, energetika China Yangtze Power, získal na slevě na dani z prodeje elektřiny 2,1 mld. jüanů. Podle mluvčího společnosti hodnota dotace dosahuje desetiny loňského zisku Yangtze.
Peking i regionální administrativy do velkých státních i soukromých firem pumpují peníze léta. Snaží se tak podpořit jejich expanzi, tvorbu nových pracovních míst a vznik vlastních národních šampionů. Postupně se zdraví korporátního sektoru – obzvlášť v průmyslové sféře – stává stále víc závislé na dotacích, jelikož firmy zápasí s nadkapacitami a slabou exportní poptávkou. To má za následek růst dluhových břemen místních samospráv, které poskytují většinu subvencí a které jsou zadlužené také kvůli financování velkých infrastrukturních projektů.
Dotace vyvolávají spory s čínskými obchodními partnery, zejména se Spojenými státy a Evropskou unií. Ta proti Pekingu vede šetření ve věci nekalých obchodních praktik hned v několika sektorech. Čína není signatářem dohody OECD, která omezuje rozsah úvěrů státních bank na podporu vývozu.
Loni EU zvýšila dovozní cla na aluminiové folie z Číny, aby tak pomohla výrobcům lehčích alobalových rolí v Německu, Francii a dalších členských zemích EU bojovat s levnými čínskými dovozy. Sazby ve výši až 35,4 % mají čínské producenty potrestat za dumping, tedy prodej výrobků za ceny nižší než výrobní náklady.
Dále Evropská komise zvažuje zahájení šetření proti soukromým čínským firmám Huawei a ZTE Corp, kterým se v Evropě podařilo navýšit tržní podíl na úkor stálic jako švédský , francouzský a finská . Německý spolu s Nokií tvrdí, že dotace čínské vlády umožnily Huawei a ZTE zákeřně likvidovat protihráče.
Zatím největší spor se odehrává kolem antidumpingových cel na solární panely. Čínští výrobci v roce 2011 do EU vyvezli panely za 21 mld. EUR, čímž se na celkovém čínském exportu do EU podíleli ze 7 %. Evropa je pro producenty fotovoltaiky největším trhem na světě. Dovoz panelů z Číny srazil ceny a zdecimoval evropské výrobce; řada jich byla nucena vyhlásit bankrot. Exportní expanzi poháněly levné úvěry od čínských státních bank. Za hradbou solárních antidumpingových cel už se skryly Spojené státy.
Washington loni u Světové obchodní organizace (WTO) podal stížnost na čínské automobilky. Americké firmy také brojí proti dotacím pro čínské skláře a gumárny. Americké ocelárny zase tvrdí, že subvencování jejich čínských rivalů vedlo ke globálnímu převisu nabídky nad poptávkou a ke krizi celého odvětví.
Závislost čínských firem na subvencích bude s velkou pravděpodobností dále pokračovat. „Nezdá se, že by to končilo. Za dotacemi stojí snaha Pekingu vytvořit společnosti, které mohou dominovat určitým odvětvím,“ tvrdí Usha Haley z West Virginia University.
Objem podpory v posledních letech rostl závratným tempem, avšak její účinnost klesá. Zatímco v roce 2010 zisky firem poskočily o 39 % a dotace o 38 %, o rok později dotace zaznamenaly 24% růst a zisky jen 13% vzestup. Loni se navzdory dalšímu nárůstu dotací zisky téměř nehnuly. Z 2400 firem kotovaných na čínských burzách jich nějakou formu státní podpory pobírá devět z deseti. Většina prostředků putuje do těžkého průmyslu a výroby, avšak pomoc dostávají i výrobci elektrospotřebičů a aerolinie.
(Zdroje: WSJ, Reuters, Bloomberg)