Nouriel Roubini poukazuje na to, že až do nedávných turbulencí finančních trhů probíhala u řady rizikových aktiv rally bez toho, aby byla doprovázena lepším růstovým výhledem globální ekonomiky. Japonsko se muselo uchýlit k „Abenomii“, aby se vyhnulo další recesi, obavy z ní byly od léta předmětem debat i ve Velké Británii. Většina zemí eurozóny se v hluboké recesi nachází a v USA se růst pohybuje pouze kolem 1,5 %. K tomuto výčtu ekonom přidává zhoršující se situaci v rozvíjejících se ekonomikách, které byly doposud považovány za světlejší stranu globální ekonomiky. Týká se to zpomalení v Číně a Indii; Rusko, Brazílie a Jižní Afrika již nyní dosahují růstu na úrovni 3 %.
Roubini vysvětluje „propast mezi Wall Street a Main Street“, tedy nesoulad mezi cenami aktiv a ekonomickým vývojem, třemi faktory. V první řadě se snížila pravděpodobnost extrémně negativních scénářů, jako je rozpad eurozóny, tvrdé přistání v Číně či válka mezi Izraelem a Iránem. Trhy také doufaly, že se ve druhé polovině letošního roku a v roce 2014 růst zvýší. Mělo se to týkat zejména USA a Japonska a hlavním tahounem růstu měl být konec procesu oddlužení. Posledním faktorem je další kolo kvantitativního uvolňování vyvolávající „obrovskou vlnu likvidity a přechodný růst cen aktiv po celém světě“. Pokud se následně nedostaví silnější ekonomický růst, hrozí tu riziko opětovného poklesu cen aktiv. K tomu se přidává riziko spojené s utažením politiky centrálních bank a zejména Fedu.
Roubini dává pokles cen komodit do souvislosti s horším růstem Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik. „Další ránu“ pak dal všem trhům Fed a jeho náznaky rychlejšího „exitu z QE“. Ekonom poukazuje i na to, že země jako Brazílie si stěžovaly na příliv „horkých peněz“, nyní se jim dostalo toho, co si přály. Oznámení Fedu totiž vyvolalo prudký odliv kapitálu, který působí rozvíjejícím se zemím problémy. To, zda se ze současné korekce stane medvědí trh, závisí na následujících faktorech:
Je klíčové, zda Fed ukončí QE dříve. Ekonom tvrdí, že nižší růst a inflace by měly tlumit tempo exitu. Dalším faktorem je míra uvolnění politiky v ostatních vyspělých zemích. A nakonec je tu reakce rozvíjejících se ekonomik na současné turbulence. „Zvýší sazby, aby zabránily inflačnímu oslabování kurzu? Nebo sazby sníží, aby podpořily růst HDP, čímž ale také zvýší riziko inflace a náhlý obrat v toku kapitálu?,“ ptá se Roubini. Významná bude rovněž rychlost, s jakou se ekonomika eurozóny odrazí ode dna. „V poslední době jsou patrné známky stabilizace, chronické problémy ale zůstávají nevyřešeny,“ píše Roubini. A dodává, že svou roli hraje i vývoj na Blízkém východě. „Nastává nové období nejistoty a volatility. Je pravděpodobné, že trhy i ekonomiky budou neklidné. Před námi může být také období zbavování se rizikových aktiv,“ uzavírá ekonom.
(Zdroj: EconoMonitor, Project Syndicate)