Ačkoli se v posledních měsících množily hlasy vyčkávající konec snadných příjmů z komodit, a to s ohledem na zpomalení globální ekonomiky, především obavy z „přistávání“ klíčového odběratele komodit Číny, mohou být přehlíženy jiné zásadní faktory, které by měly vychylovat jazýček vah přece jen ve prospěch pokračování fáze růstu v rámci mnohaletého komoditního cyklu.
Faktory omezující světovou nabídku komodit a poptávka z rozvojových trhů jsou podle výzkumu společnosti McKinsey & Co. dostatečným důvodem, proč je předčasné hovořit o konci komoditního supercyklu, jak je označováno nadprůměrně dlouhé období růstu cen komodit. Jeho konec avizovali mimo jiné ekonomové a , s ohledem na růst cen nerostných surovin v posledních letech a známky ochlazování růstu čínské ekonomiky, která je největším spotřebitelem prakticky celého spektra komodity.
Standard & Poor’s GSCI Spot Index, který pokrývá vývoj cen 24 nerostných surovin (viz graf), od roku 2000 zaznamenal pouze dva roční poklesy, letos je zatím o 2 procenta slabší.
McKinsey upozorňuje, že u mnoha komodit rostou náklady na jejich produkci a producenti jsou nuceni k hledání nalezišť ve vzdálenějších, potažmo nákladnějších oblastech, a používat více a více sofistikované technologie, například v případě těžby ropy, aby uspokojili rostoucí poptávku. „Pokud pohlédneme do budoucna, očekáváme mezeru mezi novou technologií a produktivitou na jedné straně, a poptávkou z emerging markets a překážkami stojícími v cestě růstu nabídky na druhé,“ uvádí Fraser Thompson z McKinsey Global Institute. „Ačkoli nechceme sázet proti technologii, domníváme se, že jsou často přehlíženy výzvy, které před ní stojí,“ dodal.
Pozitivně na ceny komodit mimo jiné působí klesající dostupnost zemědělské půdy. Jak upozorňuje McKinsey, obdělávatelná půda v Číně je zastavována v rámci probíhající urbanizace a ceny zemědělské půdy v některých oblastech Brazílie za posledních deset let vzrostly až na sedminásobek v důsledku růstu globální poptávky po potravinách, přísnějším zákonům o životním prostředí a rozšiřování chráněných oblastí. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své společné červnové zprávě varovaly, že rostoucí poptávka po potravinách zvýší v příští dekádě globální ceny potravin o 10 až 40 procent. Apelovaly přitom na vlády zemí, aby ty zvýšily investice do zemědělské produkce. „Sledujeme zpomalení růstu produkce a produktivity, a to je znepokojivé,“ uvedli mimo jiné ekonomové FAO.
Bezprostředně nedostatek (komodit) nehrozí, ovšem vyšší dodatečné náklady jsou „zdá se všudypřítomné a představují spodní hranici pro ceny. Jejich volatilita navíc roste vlivem strukturálních aspektů nabídky, uvádí McKinsey. „Nabídka je evidentně mnohem méně schopná se dostatečně rychle přizpůsobovat změnám v poptávce, protože je čím dál náročnější a dražší dostat se k novým rezervám.“ Náklad uvedení nové těžební oblasti ropy do provozu se podle společnosti za posledních deset let, po očištění o inflaci, zdvojnásobil. A například zahájení těžby kovů v novém dolu v současnosti trvá až 20 let, zatímco v letech 1980 až 1990 to bylo 6 až 10 let.
Výjimkou potvrzující pravidlo je v tomto ohledu těžba plynu z břidlic (články o tématu zde), kde nová technologie frakování přinesla snížení nákladů těžby a následně pokles cen zemního plynu na trhu. Břidlicový boom zažívají především Spojené státy, ovšem výzkumy, které mohou být ještě v plenkách, ukazují na rozsáhlé břidlicové formace v Argentině, Rusku, Alžírsku a dalších zemích.
Zpomalování čínské ekonomiky nebude podle McKinsey ve vývoji cen komodit v příštích letech určujícím faktorem. Tím bude samotná velikost asijské ekonomiky a pokračující přesun populace z venkova do měst, který dále tlačí na růst spotřeby. A interakce rostoucí poptávky a čím dál „nákladnější nabídky“. McKinsey odhaduje, že do roku 2030 přibude jen v městských oblastech Číny a Indie 750 milionů lidí.
(Zdroj: McKinsey, Bloomberg)