Íránská vláda chce přesvědčit mezinárodní těžařské koncerny, aby začaly opět investovat do jejích ropných a plynových polí a jako vábničku jim nabídne lukrativněji postavené kontrakty. Nové íránské vedení v čele s prezidentem Hassanem Rouháním se tak snaží pomoci ekonomice, těžce zkoušené tlakem mezinárodních sankcí, a také vylepšit vztahy se Západem.
Od výměny na postu prezidenta začaly mezi Teheránem a Washingtonem konstruktivní diskuze o omezení íránského jaderného programu. Ty by v případě pokroku, který vyjednavačům unikal několik let, mohly vyústit v uvolnění sankcí, jež se nejdrastičtěji podepsaly právě na ropném odvětví, nejdůležitějším sektoru íránské ekonomiky.
Změnu přístupu ohlásil poradce ropného ministerstva Mehdí Husejní v neobvyklém rozhovoru pro deník Financial Times. Stávající systém, který zahraničním firmám neumožňuje vést si zásoby v íránských ložiscích v rozvahách a který se nelíbí akcionářům, prý bude zrušen.
Podle Husejního vláda pracuje na formě koncese, z níž by mohla profitovat ona i „američtí či evropští“ ropní giganti. Podrobnosti by měly být oznámeny v březnu. Írán by díky vstřícnějšímu přístupu chtěl přilákat nejméně 100 mld. USD v průběhu tří let. Pro režim, který se vůči svému nerostnému bohatství choval vždy nanejvýš opatrovnicky, by se jednalo o dramatickou otočku. Podle aktuální energetické ročenky má Írán největší světové zásoby zemního plynu a čtvrté největší zásoby ropy. „Doufáme, že jazyk našich kontraktů bude velmi, velmi blízký mezinárodním standardům a že se k nám ropné společnosti vrátí,“ dodal Husejní.
Analytici jsou vůči změně íránské rétoriky velmi zdrženliví. „Írán má dlouhou historii agresivního surovinového nacionalismu a pochybuji, že se to změní,“ tvrdí Robin West z konzultantské společnosti IHS Energy. Teherán se prý vždy z těžařů snažil vymáčknout co nejvíc a zároveň na ně přesunout všechna investiční rizika. Do zanedbaných a místy vyčerpaných íránských ložisek bude navíc třeba vložit ohromné prostředky, takže vláda bude muset nabídnout velmi lukrativní podmínky, aby těžaře přesvědčila o rozchodu s minulostí.
Podle Husejního by mohl být nový systém přidělování licencí zaveden, i když budou mezinárodní sankce stále platit. Těžaři a jejich vlády by je mohli obejít například pomocí zvláštních výjimek. Ropné embargo uvalené na Írán Spojenými státy, k němuž se minulý rok připojila i Evropská unie, způsobilo propad íránské produkce a těžce poškodilo ekonomiku. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) v září těžba klesla na 2,58 mil. barelů denně, nejnižší úroveň od roku 1989, kdy se země vzpamatovávala z konfliktu se sousedním Irákem. Ještě v roce 2011 přitom íránská produkce dosahovala 3,5 mil. barelů denně.
Husejní odmítl sdělit podrobnosti chystaných změn. Nebude se prý podobat dohodám o sdílení produkce (PSA), kdy těžaři nejprve čekají na návrat vložených prostředků a poté se s vládou dělí o příjmy z těžené produkce, ani servisním kontraktům po vzoru Iráku, kdy těžaři dostávají jen poplatek za každý vytěžený barel a zbytek z prodejní ceny jde do státní kasy.
V roce 1997 se francouzská společnost rozhodla vzepřít americkým sankcím a podepsala smlouvu o rozvoji gigantického plynového ložiska Pars. Další ropné a plynárenské společnosti, mezi nimi , i Statoil, brzy následovaly. Později si však stěžovaly na nízkou míru návratnosti a v dalších projektech už působit nechtěly.
(Zdroje: FT, Reuters, IEA)