Paul B. Kazarian je jedním z největších držitelů řeckých vládních dluhopisů. Před několika dny se v snažil přesvědčit plnou místnost investorů, že řecké dluhy jsou ve skutečnosti mnohem menší než oficiálně udávaných 318 miliard eur. Hovoří o tom, že jejich reálná výše dosahuje asi desetiny této částky. Mimo jiné tvrdí: „Pokud používáte mezinárodní účetní standardy, velikost dluhů je nižší.“ Řada investorů má ale s jeho pohledem problémy. Například Reza Moghadam z , který dříve pracoval pro MMF, v reakci na podobná tvrzení uvedl, že „celá věc je trochu složitější“. V situaci, kdy řecká vláda úporně vyjednává o tom, jak splácet dluhy ve výši odpovídající 175 % HDP, zní tvrzení, že žádné dluhy ve skutečnosti neexistují, skutečně poněkud absurdně.
Alternativní analýzy týkající se výše řeckého dluhu doposud nenašly porozumění ani u politiků, ani u ekonomů. Investor se jimi snaží změnit způsob uvažování o tom, jak by se celý problém řeckého zadlužení měl řešit. Jeho tvrzení jsou extrémní, ale jeho hlavní teze už tak absurdně nezní. Říká, že dluhová zátěž prostě není tak vysoká, jak se zdá. Řecko musí letos vynaložit na splátky poměrně hodně peněz. V budoucnu bude ale platit úrok ve výši maximálně 2 % a jeho dluh má splatnost 30 – 40 let. Významný německý ekonom Center for European Policy Studies Daniel Gros tak říká: „Paul má v něčem pravdu a já s ním do značné míry souhlasím. Jde o to, že řecký dluh je s ohledem na nízké sazby udržitelný.“ Kazarian se poslední dva roky snaží o agresivní prosazování svých myšlenek. Jeho cílem je přesvědčit řadu ekonomů, novinářů a analytiků, dostat je na svou stranu a tím zviklat i zbytek těch, kteří pochybují. Setkal se i se zástupci řecké vlády, byl v Berlíně, hovořil se zástupci ECB a MMF. Jeho tým tvoří 100 ekonomů, účetních, odborníků na public relations a právníků.
Kazarian je typem investora, který se plně věnuje danému projektu. Pracuje 20 hodin denně. Svou společnost Japonica Partners založil na konci osmdesátých let poté, co opustil banku . Pomáhali mu dva velcí investoři té doby Michael Steinhardt a Michael Price, jeho cílem bylo hledat hluboce zadlužené firmy, dát je do pořádku a pak je s velkým ziskem prodat. V mnoha ohledech se nyní snaží o něco podobného na řeckém dluhu. Nakoupil velký objem levných řeckých dluhopisů a v současné době se snaží prosadit svou myšlenku, že je trhy hodnotí příliš pesimisticky. Většinu podle svých slov nakoupil v roce 2012, na trhu ale nijak známý není.
Kazarian tvrdí, že kdyby se řecké dluhy měřily podle tzv. International Public Sector Accounting Standards, jejich hodnota by byla nižší. Příčinou je série změn, ke kterým došlo v posledních letech, včetně restrukturalizace, prodloužení doby splatnosti a snižování sazeb. K tomu je podle něho třeba vzít do úvahy aktiva, která Řecko vlastní. Pak je podle něho skutečná hodnota dluhu na 32 miliardách eur a ne na oficiálně udávaných 318 miliardách eur.
Ještě ovšem není jasné, zda jeho taktika používaná při transakcích v osmdesátých letech funguje i dnes. Kazarian získal své investiční dovednosti v korporátním světě a ne v oblasti vládních financí. Při svých obchodech měl také jasně vytyčený předmět zájmu – rozhodovací orgány firem. Nyní musí jednat s řadou technokratů, ekonomů a vládních představitelů po celé Evropě. Většina z nich přitom na investory jeho typu nehledí s přílišným respektem. I přesto je však přesvědčen, že nakonec dosáhne úspěchu a stále tvrdí: „Dusíte tu zemi číslem, které nemá žádnou relevanci.“
Zdroj: NYTimes