Rusko zabralo Krym, destabilizovalo situaci na východě Ukrajiny a jeho konflikt s baltskými zeměmi po těchto krocích už není nemyslitelný. Za jakých podmínek by k němu mohlo dojít? Jak by takový konflikt vypadal? Pokud by v Evropě došlo k velkému ozbrojenému konfliktu, vyvolalo by to šok v celém světě. Hrozil by pád celého systému, který byl nastaven po konci studené války. Jestliže by země NATO nebránily baltské státy, nebo kdyby proti Rusku prohrály, byla by destabilizována i Asie a Blízký východ. Vzrostly by pochyby o tom, jakým spojencem jsou ve skutečnosti Spojené státy. Světové politické klima by se přiblížilo tomu, jaké panovalo ve třicátých letech minulého století.
Je hodně nepravděpodobné, že by Rusko vyhledávalo ozbrojený konflikt se Západem. Pokud by tedy zaútočilo na baltské země, muselo by to být důsledkem nějaké neuvážené kalkulace z jeho strany. Konflikt na Ukrajině ukazuje, že Rusko může za důvod k intervenci považovat ohrožení ruských menšin v sousedících státech (ať už je ohrožení skutečné či jen domnělé). Rusové představují čtvrtinu obyvatel Estonska a Lotyšska a obavy z ruské vojenské intervence jsou tudíž nemalé. Rozbuškou by mohl být konflikt mezi ruskými menšinami a většinovou populací, nové zákony namířené proti menšinám, přeshraniční přestřelky či konflikt mezi vojenskými letadly. Ruská intervence by pak měla dvě základní formy:
Za prvé, pokusy o destabilizaci, které by Rusko mohlo popírat. Kreml je obviňován z toho, že podporuje nepokoje na východě Ukrajiny, posílá tam své vojáky, zbraně a rozvědku. Podobně by se Rusko mohlo chovat v baltských státech a po několika měsících bojů by mohlo požadovat, aby ruská menšina dostala větší autonomii. Alternativně by do těchto států mohlo vyslat „mírové síly“. Podle mého názoru by ale taková strategie byla v těchto zemích mnohem složitější než na Ukrajině. Tyto země mají totiž výrazně vyšší životní standard a lepší vládu.
Za druhé, je tu možnost rychle provedené okupace. Kvůli malé armádě baltských zemí by takovému tahu stál v cestě jen málo intenzivní odpor. Náhlá okupace ale není pravděpodobná, protože Kreml by ji musel vysvětlovat. Méně dramatickou verzí by bylo poslání ruských jednotek za hranice baltských zemí, tam, kde se nachází velká část ruských menšin. Navíc by mohlo dojít k obsazení klíčových strategických bodů, jako jsou letiště, přístavy či železniční uzly.
Jak by Západ na popsaný vývoj reagoval? Evropské země a USA by čelily největší politické krizi za několik desetiletí, protože se zavázaly ke společné obraně. Ruská intervence ale nemusí být vnímána jako „ozbrojený útok“, který k této obraně zavazuje. Je tedy možné, že špičky NATO by se rozhodly použít sankce a diplomacii. Většina členů NATO ale vnímá „článek 5“ jako garanci bezpečnosti a kdyby byla tato garance oslabována, důvěryhodnost NATO by byla vážně poškozena. Nejrozumnější by naopak bylo, pokud by NATO vyslalo své jednotky do baltských zemí při prvních známkách vnitřního konfliktu mezi většinovou populací a ruskou menšinou. Odradilo by tak Rusko od eskalace problémů.
Pokud by Rusko vtrhlo do baltských zemí, šlo by o jasný akt agrese. I přesto bych však očekával, že v řadě západních zemí by panoval nesouhlas s vojenským konfliktem. Příčinou je riziko jaderné války či alespoň rozsáhlé konvenční války. NATO by tak mohlo vytvořit koalici zemí, které by k ozbrojenému konfliktu byly ochotné. Tato koalice by ale musela zahrnovat Spojené státy i přesto, že tato země je už unavená z konfliktů v Afghánistánu a Iráku. Podle mne by nakonec klíčové země NATO do války šly, velkou otázkou ale zůstává, zda by se konflikt omezil pouze na Baltské země. Rusko by mohlo zaútočit na Polsko či zabrat část švédského území. NATO by zase mohlo zaútočit na cíle v samotném Rusku.
Jaderné zbraně?
Největší nebezpečí představují jaderné zbraně. Pravděpodobně by šlo o využití taktických a ne strategických zbraní. I tak by ale byla veřejnost na severní polokouli šokovaná, protože by se zvětšilo riziko strategického konfliktu. Válka by každopádně tvrdě dolehla na celou globální ekonomiku a mezinárodní obchod. Došlo by k prudkému růstu cen ropy, silně poškozena by byla zejména ekonomika evropská, do které by přestal proudit plyn z Ruska. Stejně tak by ale tento krok ovlivnil ruské vládní příjmy.
Co by se stalo po válce? Pokud by vyhrálo Rusko, některé východoevropské země by se mohly pokusit o navázání bližších vztahů s Moskvou. Země jako Ázerbajdžán či Kazachstán by se pravděpodobně smířily s ruskou hegemonií v Euroasii. Vítězný Kreml by pak tlačil na USA a EU, aby došlo k nějakému rozdělení sféry vlivu v Evropě. Evropa by padla do nové studené války, která by se ale neprojevila na globální úrovni, protože význam Evropy postupně klesá.
V Rusku by pak přišel na tlak na vytvoření oficiálního autoritářského systému. Prohra NATO by naznačovala, že bezpečnostní dohody nemají velký význam. Japonsko a Severní Korea by pak pravděpodobně zvýšily své výdaje na obranu proti Číně. Zřejmě by se také snažily o vývoj vlastních jaderných zbraní. Podobný trend by nastal na Blízkém východě.
Kdyby zvítězilo NATO, dokázalo by svou sílu i přesto, že již několik let v členských zemích dochází k poklesu výdajů na obranu. Spojené státy by vyslaly silný signál, že stojí za svými spojenci, i když to může znamenat konfrontaci s jadernou mocností. Ruská prohra by silně poškodila jeho obraz vůdcovské země. Rusko by bylo snímáno jako nezodpovědné a nekompetentní. Jeho prezidenta by pravděpodobně potkal osud argentinského vládce Leopolda Galtieriho, který byl odstraněn několik dní po prohře ve válce o Falklandy. Rusko by sice bylo stále dost silné, ale jeho vedení by se pravděpodobně snažilo o méně konfrontací se Západem a o normalizaci vzájemných vztahů. Ty by mohly být základem jeho ekonomické obnovy.
Autorem je Yoel Sano z BMI Research.
Zdroj: BeyondBrics