Víkendář: Konec zlaté německé éry

Během posledních deseti let si Německo užívalo to, co bude možná jednou nazýváno zlatou érou. Jeho předtím strádající ekonomika se zvedla a globální krizí prošla mnohem lépe než řada jiných. Politicky se Německo stalo dominantní evropskou silou, země se stala atraktivním místem k životu. Sám jsem vyrostl v Německu osmdesátých let a mohu dosvědčit, že jde o tolerantnější, liberálnější a celkově uvolněnější zemi, než tomu bylo třeba za vlády Helmuta Kohla.

Dnes se zdá, že se věci opět mění. Nálada veřejnosti se znatelně posunula poté, co do Německa přišly stovky tisíc uprchlíků. Zvládnutí této situace vyžaduje obrovské množství zdrojů a nasazení řady institucí. Pravicová Alternativa pro Německo (AfD) získává na oblibě a těží ze široce rozšířených obav z terorismu. Kancléřka Angela Merkelová vypadá slabá a zranitelná. Problémy se začínají objevovat i v ekonomice. Týká se to zejména korporátních těžkých vah, jako jsou Volkswagen a Deutsche Bank. K tomu všemu přidejme růst násilí, včetně útoků ve Würzburgu, Mnichově, Reutlingenu a Ansbachu. Ty během několika dní otřásly národem, který byl už tak značně znejistěn. Něco dobrého skončilo a všichni se ptají, co přijde nyní.

Zlatá německá éra v podstatě odpovídá době, kdy vládla Angela Merkelová. Když se v roce 2005 ucházela o funkci kancléřky, Německo se dostávalo z krize a začínal se projevovat pozitivní efekt Schröderových reforem. Němci si toho ale nebyli vědomi a své hlasy mu už nedali. Z následného oživení ekonomiky tak těžila Merkelová. Německo pak bez větších ztrát proplulo i finanční krizí a jeho silná exportní báze jej uchránila také před tvrdším dopadem krize v eurozóně. Jenže situace ve světě je nyní nejistá a to se na německé ekonomice musí projevit.

Další negativní faktor představuje demografický vývoj. Ten v zemích jako Francie a Velká Británie budí obavy, v Německu jde ale o časovanou bombu. Podle OSN bude v Německu v roce 2030 pracovat jen polovina celkové populace. Merkelová si myslela, že má řešení a otevřela hranice uprchlíkům. Bylo to jak humanitární gesto, tak snaha o oživení německé pracovní síly. Domnívala se, že Němci to pochopí, ale nestalo se. Dlouhodobé přínosy masové imigrace i v tom nejlepším scénáři v krátkém období nevyváží negativa. A řada lidí v Německu vidí pouze negativa. Merkelová tvrdí, že země tuto situaci zvládne, ale miliony lidí jí odpovídají: „Ne, nezvládneme.“

Pro AfD je politika Merkelové pokladem. Tato strana byla založena v roce 2013 skupinou euroskeptiků, ale zpočátku se jí moc nedařilo. Jejími členy jsou povětšinou lidé naštvaní na to, že Německo se vzdalo své marky či na sexuální výchovu ve školách, která podle nich kazí děti. Všichni pak jsou ostře proti imigrační politice současné kancléřky. Vedení této strany není tvořeno zkušenými politiky a dělá hodně chyb. Nahrávají jim ale teroristické úroky a to samé by platilo i o případných ekonomických problémech.

Dříve platilo, že Němci jásali ve chvíli, kdy německý fotbalový tým vstřelil gól. Následně jásali, když kamery zabraly kancléřku Merkelovou, jak se z gólu raduje na tribuně pro VIP. Na evropském šampionátu ale Merkelová nefandila. Možná věděla, že voliči už by se z jejího nadšení neradovali. Němci jsou z její politiky zmatení a zklamaní. Poté, co řadu z nich zklamala svou imigrační politikou, přišla další rána ve formě dohody s Tureckem. Nikdo neví, co zamýšlí nyní a ona sama přestala komunikovat. Výsledek je jasně patrný na její klesající oblibě u voličů.

Dokud se Němci starali o sport, domácí mazlíčky a automobily, bylo pro Merkelovou jednoduché provést její zemi menšími i většími krizemi. Vedla si dobře na nočních krizových zasedáních, byla schopná dělat kompromisy, které Německu vyhovovaly, i když voliči jim ne vždy plně rozuměli. Merkelová má ale i slabé stránky a ty nyní vyvstaly jasně na odiv. Problémem je hlavně to, že neví, jak polarizovanou zemi sjednotit a přimět ke sledování společného cíle. Namísto toho je Německo rozděleno na pravici plnou vnitřní zloby a na ty, kteří neustále cítí vinu kvůli tomu, co Německo napáchalo v historii. Ti se domnívají se, že hranice musí být otevřené pro všechny.

Autorem je Konstantin Richter.

Zdroj: Politico