Od zvolení nového amerického prezidenta přemýšlím nad tím, zda by takzvaná Trumponomie mohla znamenat posun směrem k novému ekonomickému paradigmatu. To by přineslo silnější ekonomický růst, vyšší inflaci a vyšší přirozené sazby. Jinak řečeno, skončilo by období, které PIMCO nazývá Novým normálem a Larry Summers dlouhodobou stagnací. Ke konečnému závěru jsem stále nedospěl, ovšem trhy se už z nového paradigmatu těší.
Zhruba před rokem jsem hovořil o tom, že globální nadbytek úspor prozatím nemá konce. Tento nadbytek znamená, že zamýšlené úspory převyšují zamýšlené investice, což vede k útlumu agregátní poptávky, poklesu inflace a přirozených sazeb (sazeb, které by měly vyrovnávat úspory a investice). Vysoké úspory odráží zejména demografické trendy (delší očekávaná délka života nás vede k vyšším úsporám), rostoucí příjmové nerovnosti (bohatí šetří více než chudí) a vysoké přebytky běžných účtů rozvíjejících se zemí. Investice jsou v útlumu kvůli technologickému pokroku a rostoucímu významu služeb v ekonomice. Obojí totiž snižuje potřebu výdajů na kapitálové zboží.
Globální sazby od osmdesátých let klesly o 450 bazických bodů a Bank of England odhaduje, že asi 100 bazických bodů tohoto poklesu odráží snížení potenciálního růstu. Asi 300 bazických bodů poklesu je pak odrazem popsaných změn v úsporách a investicích (50 bazických bodů poklesu zůstává nevysvětleno). Jak by Trumponomie, jako kombinace nižších daní, vyšších investic do infrastruktury, omezení imigrace a příklonu k protekcionismu, mohla popsanou situaci změnit? V první řadě nesmíme zapomínat, že příčiny přebytku úspor nad investicemi mají globální povahu a americký produkt tvoří pouze 25 % produktu globálního. Navíc několik bodů pravděpodobné Trumpovy politiky bude působit spíše směrem k dalšímu snížení sazeb namísto toho, aby je zvyšovaly.
Trumpova politika v oblasti daní by měla zvýšit příjmy bohatších lidí a příjmovou nerovnost. Bohatí spoří více a to zmíněnou nerovnováhu ještě prohloubí. Omezení imigrace a vyhoštění lidí bez potřebných dokumentů sníží růst pracovní síly v americké ekonomice a její potenciál. Tito vyhoštění lidé mohou samozřejmě získat zaměstnání jinde a zvýšit potenciál globální ekonomiky, ovšem produktivita je v americké ekonomice vyšší a v čistém vyjádření tak globální produkt pravděpodobně utrpí.
Na globální demografický vývoj nebude mít Trumpova politika dopad žádný. Pokud se bude nový prezident snažit o omezení obchodních přebytků Německa, Japonska či rozvíjejících se ekonomik novými obchodními dohodami, velkého úspěchu pravděpodobně nedosáhne. Přebytky těchto zemí odrážejí převis jejich domácích úspor nad investicemi. Pokud by Spojené státy začaly zdražovat své dovozy vyššími cly a zlevňovat exporty nějakou formou dotace, bude na to reagovat kurz dolaru. Ten by posílil a dopad zmíněných opatření by pravděpodobně eliminoval.
Trumpova politika by mohla prudce zvýšit fiskální deficity a potenciál americké ekonomiky. K tomu by mohlo dojít díky snížení daní a deregulaci investičně náročných odvětví, jako je energetika. Následně by v nich vzrostly investice a produktivita, což vedlo k růstu potenciálu celé ekonomiky. Taková změna by ale byla pravděpodobně pomalá a zatím není jasné, zda firmy namísto investic nebudou mít spíše tendenci k fúzím a akvizicím. Pohled na konkrétní plány v oblasti vládních investic do infrastruktury pak prozatím spíše ukazuje, že jde o projekty, které by proběhly tak jako tak. Navíc stále není jasné, jak se k celému plánu postaví rozpočtoví jestřábi v Kongresu.
Na začátku jsem sice napsal, že ohledně posunu k novému paradigmatu jsem ještě nedospěl ke konečnému závěru. Nicméně na základě uvedeného je zřejmé, že dlouhodobé faktory, které vyvolávají globální převis úspor nad investicemi, jsou velmi silné a Trumponomie na nich moc nezmění. Proti nim ale mohou působit významné cyklické faktory a tudíž ani současný růst výnosů vládních dluhopisů nemusí být iracionální.
Autorem je ekonom a investor Joachim Fels
(Zdroj: Pimco, foto: Flickr.com)