Přes všechny rozumné výhrady vůči pokusům o správné časování trhu bych dnes rád upozornil na zajímavý jev, který popisují následující dva grafy. Ty nedávno zveřejnil investor Michael Batnick a černou křivkou v nich ukazuje návratnost 100 dolarů vložených do akciového trhu v roce 1970. Červená křivka pak ukazuje, jaká by byla návratnost této částky v případě, kdy by investor nějak „dokázal“ vystoupit z pozice před každým z 25 dní, kdy akcie nejvíce posílily:
Hypotetický investor nešťastník by tak namísto 2,5 tisíce dolarů nyní vlastnil necelých 600 dolarů. Tedy jen asi čtvrtinu. Dívat se na tento myšlenkový pokus můžeme více způsoby – třeba tak, že pokusy o časování trhu – snahy o prodeje před korekcemi a nákupy před rally, mohou být hodně nebezpečné. Jenže je jasné, že zatím jsme se dívali na jen na jednu stranu mince. Tou druhou je 25 dní s nejhorší návratností. Pokud by se nějakému investorovi podařilo vyhnout se právě jim, jeho akciové zisky by se pohybovaly po zelené křivce vyznačené v grafu druhém:
Strategie „držet a chovat se, jako kdyby se neobchodovalo“ by tedy investorovi od roku 1970 ze 100 dolarů vynesla oněch 2,5 tisíce dolarů. Pokud by pozice nedržel zrovna v 25 případech, kdy trh nejvíce posilovat, měl by nyní jen 593 dolarů. Ovšem pokud by se mu naopak podařilo vyhnout se 25 nejhorším dnům, měl by nyní 15,2 tisíce dolarů. Tedy částku šestinásobnou. Jinak řečeno, kdyby se investorovi vedle nejlepších 25 dní podařilo vyhnout se i nejhorším 25 dnům, stále na tom bude mnohem lépe, než investor o timing se nepokoušející.
Jsem dalek toho, abych na základě uvedeného pěl ódy na pokusy o časování trhu. Zajímavé poučení ale onen hypotetický příklad i přesto skrývá: Pokud chci investovat aktivně, nejde ani tak o vybírání toho nejlepšího, jako o vyhýbání se tomu nejhoršímu. Je to vlastně podobné, jako v řadě sportovních klání. I tam cestu k úspěchu garantuje zejména snaha o vyhýbání se těm největším chybám, naopak pár hezkých úderů, střel, či tahů toho zase tak moc nezmění. A uvažuji i tom, zda to u akcií neplatí spíše v prostoru, než v čase. Tedy spíše u výběru jednotlivých titulů (či odvětví a trhů), než u timingu.
Je možné, že spíše než o výběru těch nejlepších titulů bychom měli přemýšlet hlavně o tom, kterým akciím se vyhnout? Podle mých zkušeností ano. Nejednou se mi dokonce zdá, že vybrat tituly, kterým se vyhnout, je i jednodušší, než výběr potenciálních hvězd. Vezměme třeba dvě akcie s trochu podobnými názvy: a . Ta první se může státá velkým propadákem, ale také velkou hvězdou a diskutovat o tom lze donekonečna. Je to totiž akcie víry, protože firma těžce prodělává a vše je o tom, co podle nás bude za několik let, či dokonce desetiletí. U Tesca to bylo v předchozích letech jednodušší. Už dlouho předtím, než jeho problémy vyplavaly na povrch, bylo totiž z celkového stavu odvětví a toku hotovosti firmy celkem zřejmé, že investory čekají nepříjemná překvapení (a nejsem v tomto případě pouhým pobitvovým generálem).
V podstatě tedy hovoříme o tom, že spíše než doporučení „kupovat“ má pro investory hodnotu doporučení „prodávat“, či spíše „nekupovat“. Jde možná o v nadpise avízované nejlepší investiční doporučení – neaspiruje na výběr hvězd, které by portfoliu znatelně pomohly. Jeho ambicí je zabránit katastrofám, jejichž absence v konečném důsledku v delším období portfoliu pomůže více, než přítomnost oněch hvězd. Ale jak čtenáři asi ví, takové „sell“ je hodně vzácné zboží.