Uhelná záhada a pochyby o zelených elektromobilech

Ve včerejším příspěvku jsem zauvažoval nad možnou bublinovatostí elektromobility a trochu jsem si tím připravil půdu pro dnešní úvahu – souboj tradičních a obnovitelných zdrojů energie. Obojí spolu samozřejmě úzce souvisí: Pokud bychom nepřešli ve velkém na „čisté“ primární energie, ztrácí smysl klíčový argument pro rozvoj elektromobilů. Fakticky bychom v našich vozidlech jen nahradili ropu uhlím, jádrem, či plynem a o to nám asi nejde. A pokud se podíváme na vývoj ceny uhlí v posledních měsících, můžeme být skutečně na pochybách, zda jsme si nevysnili svět, který se realitě začíná vzdalovat.

V následujícím grafu je vývoj cen uhlí v Austrálii. Až do poloviny roku 2016 byl trend jasný a plně odpovídal příběhu „elektromobily nahradí auta se spalovacími motory a pohánět je bude stále čistější elektrická energie“. Jenže od druhé poloviny roku 2016 ceny uhlí zamířily nahoru a stále se drží na relativně vysokých úrovních.



V grafu je ovšem také vyznačen vývoj cen solárních panelů a ten naopak na výše zmíněnou ekologickou mototezi sedí. David Fickling na Bloomberg Gadfly navíc poukazuje na to, že na trhu s uhlím se dál objevuje řada negativních zpráv: Přístav Newcastle se chce začít zaměřovat na jiné komodity, než je uhlí. National Australia Bank nechce půjčovat na uhelné projekty, ING je nechce pojišťovat, Jižní Korea chce do roku 2030 výrazně snížit spotřebu uhlí…

Takže to skoro vypadá, že v grafu vidíme záhadu – ceny zelených alternativ dál klesají, uhelné zprávy jsou černé jako uhel, ale cena uhlí se drží relativně vysoko. Úplně jasno tedy z tohoto pohledu není. Ale pokud nám jde hlavně o to, zda bude pokračovat příklon k alternativám, je možná nejvíce vypovídající následující graf, který v jedné ze svých posledních analýz zveřejnil Lazard. Porovnává vývoj nákladů (očištěných o dotace) na výrobu elektrické energie z různých technologií:



Podle odhadů je největším propadákem už nějakou dobu jádro a v posledním roce se jeho pozice ještě značně zhoršila. Zmíněné uhlí se pak ve srovnání se soláry a větrníky pohybuje zhruba na dvojnásobku, výrazně lépe je na tom plyn. Lazard z toho přirozeně usuzuje, že dojde k dalšímu masivnímu využívání obnovitelných zdrojů. Nicméně bude stále třeba, aby tradiční zdroje zajišťovaly base load – základní zatížení, které nemůže být vydáno všanc volatilnějším alternativám. 

Zdá se tedy, že máme slušnou šanci na to, aby elektromobily byly nakonec životnímu prostředí vyhovující sluno, či větromobily a ne uhlomobily. Velkým otazníkem tu je ale Čína, která hodlá elektromobilitu značně podporovat, ale masivně využívá a bude využívat uhlí, takže má zatím k značně rozporuplným uhlomobilům dost nakročeno. A možná, že to s elektromobily nakonec skončí podobně, jako s elektroenergetikou: Staré technologie budou i nadále využívány k pokrytí baseloadu a ty nové mimo něj. To znamená, že tam, kde bude potřeba spolehlivost a odolnost (třeba v krutých mrazech, o kterých jsem psal včera) budou dál dominovat staré technologie a u zbytku ty nové.