Je čínský model hrozbou tržním ekonomikám?

Měl by se Západ obávat toho, že růst významu Číny představuje hrozbu pro jeho liberální hodnoty? Zhu Ning na stránkách The Economist poukazuje na to, že za posledních čtyřicet let dokázala tato země pozvednout stovky milionů lidí z chudoby a zvýšit HDP na hlavu více než dvacetkrát. Stala se vůdčí silou na poli nových technologií a v následujících deseti letech se pravděpodobně stane největší ekonomikou světa. Je tak téměř jisté, že se bude stále více debatovat o tom, zda vytvořila nový úspěšný model ekonomického rozvoje.

Podle některých názorů jsou dosavadní úspěchy Číny odrazem její rozlohy, jazykové homogenity a existence obrovského trhu, který je schopen táhnout ekonomický růst. Jenže takový názor nevysvětluje, proč se této zemi nevedlo tak dobře už před reformami a otevřením ekonomiky tržním silám v sedmdesátých letech. Před rokem 2000 proto převládala teorie, že právě trh byl hlavním faktorem stojícím za ekonomickými úspěchy čínské ekonomiky. Zejména po poslední finanční krizi se ale začaly množit argumenty poukazující na činnost vlády a její ekonomickou strategii, která se mimo jiné zaměřila na rozvoj vybraných odvětví a podporu exportů.

Kritickou roli při udržení vysokého tempa růstu hrála i proticyklická fiskální a monetární politika a také vládní ochota intervenovat na trzích. Někteří poukazují na to, že nic z toho není čínským specifikem, protože podobnou strategii sledují téměř všechny země jihovýchodní Asie. Ty jdou cestou, kterou předtím kráčelo Japonsko a Jižní Korea, Čína se ovšem liší v tom, jak se chová její vláda a jak jsou místní vlády motivovány k podpoře ekonomického růstu. „I tak bychom ale neměli zapomínat, že naprostá většina reforem posledních desetiletí byla zaměřena na podporu svobodného trhu. Pokud tedy vývoj v Číně na něco ukazuje, jde právě o sílu liberalismu a tržní ekonomiky,“ píše Zhu Ning. A dodává:

„Možná, že čínský model není pro Západ výzvou, ale je v harmonii s paradigmatem svobodného trhu neoklasické ekonomie. Čínský úspěch nevyvolává otázky ohledně fungování tržní ekonomiky, jen ohledně nejlepšího způsobu zdokonalování trhu. Možná, že čínské zkušenosti nakonec ukážou, jak dosáhnout kvalitního růstu a integrace do globální ekonomiky.“

The Economist také připomíná, že vládní intervence jsou běžné napříč celým rozvíjejícím se světem, ale „čínská efektivita je v této oblasti pravděpodobně nedosažitelná“. Centrální vláda je totiž na jedné straně schopna „mobilizovat ohromné zdroje pro podporu růstu a rozvoje průmyslu“, na straně druhé má také „pod kontrolou ceny, tudíž brání vysoké inflaci a vzniku finančních bublin“. Výhodnou je i to, že čínský finanční systém stále zůstává stranou systému globálního, což se projevilo velmi pozitivně například během „finanční tsunami po roce 2008“.

Zdroj: The Economist