Práce je konečně dost. Vyšší mzda a kvalitnější pracovní prostředí ale jako by byla výsadou několika málo vyvolaných, konstatuje v nejnovější zprávě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Proč?
Podmínky na pracovním trhu ve vybraných zemích tohoto uskupení (jedním z jeho 35 členských států OECD je i Česko) jsou utěšené. Lidí se zaměstnáním je poprvé od počátku finanční krize v roce 2008 více, než kolik jich bylo před krizí. Totéž, nebo skoro totéž lze říci o nezaměstnanosti. V téměř všech členských zemích jsou její míry pod nebo blízko předkrizových hodnot, tvrdí OECD ve zprávě "Výhled zaměstnanosti OECD 2018".
Naopak o růstu mezd to ani zdaleka neplatí. Na konci loňského roku rostly nominální mzdy v zemích OECD jenom polovičním tempem než krátce před vypuknutí hospodářské recese, a to i při srovnatelné nezaměstnanosti. A do předkrizových hodnot má jejich růst daleko i tehdy, když se započítá inflace.
Mzdy tedy rostou pomalu. Stagnace se ale netýká všech stejně. To je sice dlouhodobý trend, poslední roky ho ale utvrdily, podotýká OECD. Reálné příjmy z pracovní činnosti během nich rostly mnohem rychleji u 1 procenta lidí, kteří je mají nejvyšší, než byl medián mezd zaměstnanců na plný úvazek.
Kam tedy mzdové tlaky zmizely?
Brzdou pro mzdy je podle jedné z odpovědí, které OECD nabízí, pomalejší růst produktivity práce. V letech před krizí rostla hodinová produktivita v zemích OECD v meziročním srovnání v průměru o 2,3 %. V posledních pěti letech se ustálil na průměrných 1,2 %. A v některých zemích – třeba ve Spojených státech – dokonce ještě níže: pod 1 %.
A ani tady se věci nedějí rovnoměrně. Podobně jako před krizí rostla produktivita ve špičkových technologických firmách. Ty ve velkém inovují, mají konkurenční výhodu a jejich podíl na trhu se zvětšuje. Tím, jak technologické „superhvězdy“ investují do technologií náročných na kapitál, ale klesá podíl práce – tedy podíl přidané hodnoty připadající na práci. A jak jim narůstají tržní podíly, přispívají tyto firmy k tomu, že část přidané hodnoty připsatelné zaměstnancům se snižuje. Následující graf ukazuje, jak se v zemích s klesajícím podílem práce na vytvořeném důchodu vyvíjela produktivita práce a průměrné mzdy - a jak tomu bylo v zemích, kde podíl práce na důchodu rostl.
A další odpověď? Pracovní příležitosti, které zanikly během krize, nejsou stejné jako ty, které vznikly po ní. Změnily se požadavky na dovednosti pracovníků. Špičkové firmy poptávají vysoce kvalifikované zaměstnance, kteří dokážou řešit složité úkoly, kriticky přemýšlejí, jsou tvůrčí, a také ty, kterým nechybí sociální inteligence. Mnoho zaměstnanců ale na současné úrovni na tyto požadavky nestačí.
Technologický postup by nakonec mohl jít na ruku scénáři, ve kterém „vítěz bere většinu“. Zaměstnanecké mzdy by se mohly dál oddělovat od produktivity a hrstka technologických premiantů s nízkými podíly práce na vytvořeném důchodu by navyšovala svoje tržní podíly, varuje také OECD.
Řešením by podle organizace mohly být vzdělávací programy určené pracovníkům napříč věkovými kategoriemi. Pomoci by mohla i silnější účast v odborech. Dalším polem může být i vládní dozor kvůli praktikám, které by mohly narušovat hospodářskou soutěž.