Exchange Traded Funds neboli fondy ETF se staly za posledních více než deset let zcela běžným a oblíbeným nástrojem, který umožňuje podílet se na vývoji různých podkladových aktiv. ETF otevírají dříve nepřístupné příležitosti i pro retailové investory, kteří se mohou podílet na vývoji celých indexů, různých selektivních košů akcií, komodit, měn nebo dluhopisů. Co se týče akciových košů, nabízí se možnosti diverzifikace portfolia na bázi geografické, sektorové, měnové a dalších mnoho specializovaných variant, jako jsou například dividendové ETF.
Emitenti ETF jsou investiční společnosti specializující se na vydávání a správu ETF. Důležitou informací pro investory je fakt, že majetek a hospodaření těchto emitentů jsou striktně odděleny od investorských peněz, s kterými může emitent zacházet pouze v souladu s prospektem daného ETF. V čistě teoretickém případě insolvence emitenta by mohly nastat dvě varianty, když žádná z nich by neměla mít fatální dopad na investora. V prvním případě nabídne emitent svým investorům možnost prodat svůj podíl na tvůrci trhu za tržních podmínek nebo počkat na rozprodání aktiv a likvidaci fondu a následné vyplacení investorů. V tom druhém a více pravděpodobném případě by ETF jednoduše převzal jiný emitent a pro investora by se nic zásadního nezměnilo.
Podívejme se nyní, jak vlastně emitenti ETF kopírují (trackují) svá podkladová aktiva. Většinou toho dosahují pomocí fyzického nákupu podkladového aktiva. Když je například podkladovým aktivem index S&P 500, tak emitent nakupuje jednotlivé akcie na základě jejich váhy v indexu. Tento postup je rozšířený u drtivé většiny ETF zaměřených na rozvinuté trhy a další vysoce likvidní trhy. Změna ale nastává, pokud ETF kopíruje podkladová aktiva z méně likvidního trhu, jako jsou například akcie Emerging markets. V tuto chvíli vstupují do hry pomocné deriváty (swapy), které pomáhají emitentům dosahovat co nejpřesnější následování podkladového indexu.
ETF, které využívají pro zdokonalení svého kopírování podkladového aktiva (Benchmark index) tyto swapy, se nazývají syntetické. Často dochází ke kombinaci obou technik, kde část portfolia ETF tvoří fyzické (samotné podkladové aktivum) a část syntetické nástroje (swap). Jak tento swap vlastně funguje? Emitent ETF za peníze investorů nakoupí předem domluvený koš akcií (Substitute basket). Emitent za tento swap platí bance poplatek a zároveň bance přenechává i výnosy z tohoto Substitute basketu. Banka na oplátku emitentovi garantuje výnos odpovídající vývoji Benchmark indexu a zároveň poskytuje Substitute basket jako krytí (kolaterál) daného swapu. V případě insolvence banky má emitent nárok okamžitě použít Substitute basket k pokrytí své pohledávky vůči bance. Proto hodnota tohoto kolaterálu (Substitute basket) bývá zpravidla vyšší, než je hodnota samotného swapu. Analýza Fedu z roku 2017 odhalila, že u 899 zkoumaných syntetických ETF bylo průměrné zajištění na úrovni 102,1 %. Riziko protistrany je tedy vždy kryto odpovídajícím kolaterálem a tento kolaterál roste s růstem volatility na trhu. Čím vyšší je tedy volatilita na trhu, tím vyšší kolaterál budou emitenti po protistraně vyžadovat.
Od tohoto syntetického přístupu se kvůli rostoucí regulaci postupně ustupuje, a ten se tak v dnešní době stal spíše doménou evropských emitentů a to pouze u méně likvidních nebo specializovaných segmentech trhů, když americká Komise pro cenné papíry (SEC) již v roce 2010 výrazně omezila vydávání nových syntetických ETF. Syntetické oceňování se v dnešní době týká především pákových a inverzních ETF nebo ETF na Emerging markets, kde je zpravidla nižší likvidita nebo horší přístup k danému trhu. Nejen americká SEC, ale i Evropská komise zpřísňuje podmínky pro syntetické oceňování a v rámci regulace UCITS omezuje maximální expozici emitenta vůči protistraně na 10 % celkové hodnoty fondu. Jinými slovy aktiva ETF musí podle této regulace pokrývat alespoň 90 % celkové hodnoty aktiv, avšak drtivá většina emitentů je mnohem opatrnější a v každou chvíli disponuje aktivy alespoň ve výši hodnoty ETF fondu. Důležitým pokrokem je, že emitenti jsou v tomto ohledu mnohem transparentnější a informace o způsobu kopírování podkladového aktiva (fyzicky nebo synteticky) detailně popisují na svých stránkách. Pokud emitent ETF pro následování Benchmark indexu využívá kombinace fyzického i syntetického přístupu, tak se na jeho stránkách dozvíte, co je obsahem Substitute basketu, která banka je protistranou nebo jaké náklady jsou spojené s těmito swapy.
U ETF se nezřídka setkáváme s vyšší výnosností, než je výkonnost samotného podkladového aktiva. Tato příjemná skutečnost může vycházet ze dvou faktorů. Tím jedním je situace, kdy ETF nevyplácí investorům dividendu, ale reinvestuje jí do fondu. Výhodný efekt se samozřejmě projevuje až v delším období v podobě složeného úročení. Příkladem může být ETF iShares Core S&P 500, které od začátku roku 2011 doteď posílilo o přibližně 340 %, zatímco index S&P 500 přidal „pouhých“ 255 % (pouze cenový pohyb bez vyplacených dividend). Výnos tohoto ETF je naprosto totožný s výnosem S&P 500 Return Indexem, který je počítán na základě reinvestovaných dividend. Jestli ale preferujete výplatu dividend, existují na trhu i varianty s pravidelnou výplatou. Druhou možností pro ETF, jak vydělávat investorům peníze navíc, je možnost půjčování akcií na trhu. O půjčování akcií na trhu mají zájem především krátkodobí investoři, kteří spekulují na pokles. Pro krytí tzv. short sell obchodů si investoři za poplatek půjčují akcie, aby je následně na trhu prodali. Z této operace samozřejmě plyne pro emitenta riziko nevrácení cenných papírů, takže emitenti ETF vyžadují proti takovým půjčkám dodatečný odpovídající kolaterál (zpravidla ve výši 110 % pozice v podobě finančních prostředků nebo státních dluhopisů).
TIP: Patria Finance nabízí pravidelné investice do ETF, které umožňují každý měsíc odkládat peněžní prostředky na investiční cíle a životní přání. S investicemi do ETF pracuje také služba automatického investování indigo.