Evropa prochází energetickým šokem, následující chladné měsíce přinesou zátěžovou zkoušku pro evropské hospodářství i společnost. Evropský kontinent nepatří mezi regiony s významným nerostným bohatstvím, ekonomický model je založen na dovozu komodit z okolních zemí, přičemž domácí ekonomiky jsou, zjednodušeně řečeno, postaveny na službách (jižní křídlo) či výrobě (Německo a okolní země průmyslového založení). Jaký je však dlouhodobý pohled a je pro Evropu nedostatek domácích komodit skutečným problémem? Měli bychom chtít komoditního bohatství více, či méně?
Holandská nemoc
Tuto teorii propagoval britský list The Economist v sedmdesátých letech a popsal zcela nečekané těžkosti Nizozemska. V roce 1959 bylo objeveno objemné Groningenské ložisko zemního plynu, které Nizozemskému království přineslo značné bohatství. Zdánlivý sen každého státu. Následující ekonomické dění však vyrazilo ekonomům i politikům dech. Exporty plynu vyletěly vzhůru, což zvedalo poptávku po guldenech (tehdejší měna), které velmi posílily. Silnější domácí měna znamenala problémy pro ostatní segmenty ekonomiky.
Těžba plynu je především kapitálově náročnou záležitostí s omezenější potřebou lidské práce. Mezi roky 1970 a 1977 vzrostla nezaměstnanost z 1,1 procenta až na 5,1 procenta, firemní investice se propadly a holandská nemoc byla na světě. Ukázalo se, že snadný zisk nemusí být vždy výhra.
Ropný šok poprvé, podruhé, potřetí…
Západní svět zažil dva významné ropné šoky, v letech 1973 a 1979, první v reakci na podporu Izraele ze strany některých západních zemí, druhý po íránské revoluci. Arabové se naštvali a přiškrtili ropné kohoutky. Tehdy se na celosvětové trhy ropy opravdu fyzicky nedostávalo. Přišly ekonomické propady a vysoká inflace, tedy stagflace. Tento pojem dlouho ležel zaprášen na stránkách ekonomických učebnic. Avšak tehdy to byl také významný katalyzátor změny lidského chování, přišly velké investice do výzkumu a celkové ekonomické fungování západního světa se vydalo cestou mnohem šetrnějšího nakládání se zdroji.
Letos je ropy zdánlivě dostatek, ale geopolitika významně hýbe s obchodními cestami. Indie a Čína ve velkém nakupují ruskou ropu, samozřejmě s velkým diskontem, čímž se do Evropy může dostat více tankerů z jiných oblastí, o které nebude v Asii zájem.
Co přinese třetí velký ropný šok, přesněji velký energetický šok? Podle mého další kolo intenzivnějšího uvažování nad omezeností zdrojů, efektivnější nakládání s nimi a rozvoj obnovitelných zdrojů. Až se tedy přežene současná povaha šoku, můžeme se na současné období dívat jako na další gigantický katalyzátor změny lidského chování, a nepůjde pouze o symbolický svetr v zimě navíc.
Zdánlivě nejbohatší země
Podívejme se na seznam zemí s největšími ropnými rezervami. Obrovskými vytěžitelnými zásobami disponují Venezuela a Saúdská Arábie. Následující na řadě je Kanada. Další místa obsazují Írán, Irák, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Rusko, Libye a Nigérie. Zásoby pod zemí však zdaleka neznamenají široké zástupy bohaté střední třídy. Kromě demokratické Kanady a autokracie Emirátů jde o země nepříliš lákavé pro život či byznys. Venezuela je rozvrácena jako málokterá země, v Nigérii je stanoven strop pro cenu benzinu. K čemu to vede? Příliš nízký strop způsobuje, že se benzinu nedostává všem, naopak kvete pašeráctví a všeobecné rozkrádání majetku státního těžaře.
Neexistuje mnoho zemí, které by uměly efektivně nakládat se svým nerostným bohatstvím. Najdeme hrstku anomálií, jako jsou Norsko, Austrálie či Kanada, ale jinak je to doslova komoditní bída. A jak to nakonec dopadlo s Groningenským ložiskem plynu? Jeho příběh se uzavírá a těžba bude ukončena v brzké době. Ekonomická teorie však bude navždy obohacena o příběh holandské nemoci, která se pravidelně objevuje v ekonomikách na všech kontinentech.
Autorem článku je Jaroslav Vybíral, hlavní investiční stratég ČSOB Asset Management. Článek byl publikován na webu hn.cz a na Patria.cz jej zveřejňujeme po dohodě s autorem.